K recenzi knihy Jana Chlíbce a Jiřího Roháčka Figure and Lettering. Sepulchral Sculpture of the Jagiellonian Period in Bohemia (Praha, Artefactum 2004). [Recenze Sophie Oosterwijk byla publikována v Umění 6, LXIII, 2015, s. 492–493]

Výhrady autorů vůči recenzi Sophie Oosterwijk:

Sophie Oosterwijková v recenzi na naši knihu Figure & Lettering (Praha, Artefactum 2014), uveřejněnou v Umění LXIII, 2015, s. 492–493, uvedla řadu nepřesností, zmatených informací, omylů a nepravd, a proto pokládáme za svou povinnost obhájit některá fakta, která našemu textu vytýká, případně je považuje za „serious drawbacks“. Její výtky jsou pro nás v jádru nerelevantní, přesto pokládáme za nutné je vyvrátit. Sophie Oosterwijková zprvu obecně charakterizuje anglické vydání knihy jako vítaný příspěvek k anglofonní literatuře zpracovávající tématiku evropské středověké náhrobní skulptury a oceňuje, že kniha, kterou má za vědeckou práci, seznamuje zahraniční medievalisty s českým materiálem, jenž je v cizině prakticky neznámý. Poté pouze zběžně popisuje strukturu knihy a konstatuje její jednotlivé části.

Její výtky ke knize jsou trojí. Za prvé uvádí, že něco jiného je napsat knihu pro domácí publikum a něco jiného je překlad pro zahraniční čtenáře, kteří nejsou obeznámeni s českými historickými událostmi a náboženskými hnutími, s husitstvím a utrakvismem; v knize by uvítala tabulku s českými historickými událostmi v evropském kontextu, případně mapu s jednotlivými lokalitami. K tomu dodáváme, že naše práce je určena odborné veřejnosti, u níž se již znalost základních historických reálií předpokládá, tedy není prací populární či michelinským průvodcem.

Další kritická poznámka recenzentky se týká bibliografie. Podle Sophie Oosterwijkové obě úvodní studie (uměleckohistorická a epigrafická) obsahují jen málo odkazů k zahraniční literatuře a její citace je „haphazard“ (náhodná); připomíná také, že k některým známým zahraničním sepulkrálním dílům není žádný bibliografický odkaz. Pravděpodobně si neuvědomila hlavní účel knihy: upozornit na český materiál, který není zahraničnímu bádání znám, nikoliv představit bibliografii o obecně známých dílech, již si ostatně každý může vyhledat na internetu a v dostupných pomůckách. Na zahraniční literaturu v úvodních studiích odkazujeme tam, kde nějakým způsobem souvisí s kontextem české sepulkrální tvorby, popřípadě s další prezentovanou uměleckohistorickou a epigrafickou faktografií. Úsměvným nonsensem Sophie Oosterwijkové je pak výtka, že v knize nebyl odkaz na epigrafickou práci Jeroma Bertrama Icon and Epigraphy, která však byla publikována až v roce 2015, tedy rok poté, co vyšla naše kniha. I v ostatních připomínkách je recenzentka nepozorná. V souvislosti s ikonografickým významem lva nebo draka u nohou mrtvého zmiňuje Žalm 91:13. Přehlédla však, že se na něj upozorňuje na straně 42 a v té souvislosti je citováno zásadní dílo Erwina Panofského Tomb Sculpture (1964), který na tento pramen symboliky poprvé poukázal.

Třetí oblastí kritiky jsou některé údajné prohřešky v překladu terminologie. Zmiňuje například, že termín „canopy“ je více užíván in sepulchral jargon než termín „baldaquin“. V tom případě ji upozorňujeme na významnou studii od Andrewa Butterfielda Monument and Memory in Early Renaissance Florence (Art, Memory, and Family in Renaissance Florence, Cambridge 2000), kde autor užívá obou termínů současně a ve stejném smyslu. To samozřejmě neznamená, že by některé části překladu nemohly být věcí diskuse, která by mimo jiné odrážela částečnou nekompatibilitu české, respektive německé a méně diferenciované anglické terminologie.

Zásadním nedostatkem recenze je skutečnost, že Sophie Oosterwijková  zcela opomíjí hlavní část knihy, kterou je rozsáhlý katalog všech figurálních děl. Ačkoliv je v katalogu i několik importovaných náhrobků ze zahraničí (například z dílny pasovského mistra Jörga Gartnera a jeho okruhu) nebo jsou zde publikována díla zahraničních sochařů (rakouských, pasovských, saských i jednoho italského) působících po určitou dobu v Čechách, nechává je recenzentka zcela bez povšimnutí, aniž se je snaží začlenit do širšího evropského kontextu. K hlavní části knihy tedy bohužel nepřináší vůbec nic. Pouze když jmenuje náhrobní monument Augustina Luciana Sankturienského († 1493) v Týnském chrámu, vyslovuje přání znát něco více o jeho původním vzhledu a předpokládá, že může být zachycen v raných popisech nebo kresbách. Můžeme ji ubezpečit, že všechny rané popisy jsou v příslušném katalogovém heslu evidovány a citovány a žádné kresby zachycující původní stav náhrobku neexistují (tumba byla zničena za protireformace po bitvě na Bílé hoře, dochovala se pouze jeho architektonická část – baldachýn).

Snem každého autora je mít kvalifikovanou, kritickou recenzi. Taková recenze, jež je svým způsobem jakýmsi dialogem mezi recenzentem a recenzovaným, může přinést autorovi nové odborné podněty, novou inspiraci, může korigovat jeho závěry. To však bohužel není případ recenze Sophie Oosterwijkové.

Jan Chlíbec – Jiří Roháček

 

Odpověď Sophie Oosterwijk na výhrady autorů:

The response by both authors to my positive review of their book highlights the need for better communication and the confusion that cultural differences and linguistic problems may cause. They regard a review as a dialogue between reviewer and author, whereas I wrote my review first of all to inform potential readers of the book, although I had also hoped that authors and publisher might benefit from my criticism of the presentation of their material.

I did not ignore the extensive catalogue of the book – far from it – but there are hiatuses in places. Thus the lack of drawings or descriptions of the original appearance of the tomb monument of Augustin Lucian Sankturienský in Prague should have been mentioned in the book – not in the response to my review. I also did not overlook the authors’ reference to Psalm 91:13: the point was that they only mention the origin of the motif of the lion and the dragon, but not its actual meaning or subsequent metamorphosis on medieval tomb monuments. A few added sentences in the text would have clarified much, just as the inclusion of a map does not make this scholarly work into ‘a Michelin guide’: it is merely a courtesy towards the international reader and a valid means to bring information across clearly and concisely.

Jerome Bertram’s latest book (2015) is the culmination of a lifetime’s work on medieval epigraphy and tomb monuments across Europe, and I cited it for the benefit of the authors’ future work. It was because of Bertram’s expertise – so akin to the authors’ own fields – that I asked him to write a review of Figure & Lettering for the journal Church Monuments 30 (2015), which has recently been published. Again here lies an opportunity for collaboration that I advocated in my review.

Finally, my third criticism was not about terminology – for one can indeed quibble about the use and meaning of terms such as baldaquin and epitaph – but about the comprehensibility of the English text overall. Here we have again the problem of communication: if a translated text fails to be understood, it undermines the usefulness of the book.

None of my criticism was aimed at the authors’ undoubted scholarship or at the admirable desire to make these monuments known to a wider international scholarship. I can only reiterate my desire for more (and better) communication and collaboration, and for many sequels to Figure & Lettering.

Sophie Oosterwijk