Rostislav Švácha

Sigfried Giedion a české ohlasy jeho díla

Během své existence tiskl časopis Umění recenze, ve kterých čeští historici umění upozorňovali domácí publikum na významné uměleckohistorické práce vydané v zahraničí. Patří k nim zpráva o knize Sigfrieda Giediona Space, Time, and Architecture (1941), kterou v roce 1944 v Umění publikoval Erich Winkler, žák Julia von Schlossera z vídeňské univerzity. Winklerovu recenzi obestírají záhady. Vyšla ještě za druhé světové války, kdy české země ovládali nacisté, a referovala o knize vydané ve Spojených státech, tedy na území nepřátelské mocnosti. Napsal ji navíc autor nespecializovaný na moderní architekturu. Winklerova zpráva je stručná, bohatý obsah Giedionovy knihy nepostihuje v celé jeho šíři, což však neudělaly ani další české recenze Space, Time, and Architecture z let 1947 a 1948. Daleko větší pozornost věnovali čeští recenzenti starší Giedionově knize Bauen in Frankreich (1928), v níž její autor, žák Heinricha Wölfflina, přenesl na půdu akademických dějin umění témata důležitá pro meziválečnou architektonickou avantgardu. Giedionova myšlenka, že hybnou sílu dějin architektury tvoří dějiny konstrukčních systémů, obzvlášť zaujala vůdce české avantgardy Karla Teigeho, který se pak pokoušel s Giedionem kooperovat na půdě mezinárodní architektonické organizace CIAM. Hlubšímu souznění mezi oběma osobnostmi se však stavěly do cesty Teigovy radikálně levicové postoje a později i politický převrat v Československu v roce 1948. O knihu Space, Time, and Architecture projevil konečně v šedesátých letech 20. století zájem brněnský historik umění Václav Richter, který podobně jako Giedion sledoval historické proměny architektonického prostoru a paralelizoval otevřený prostor v moderní architektuře s prostorem borrominiovského baroka.

< zpět