Michal Šroněk

Tovaryšstvo Ježíšovo a město jako prostor řádové reprezentace

Jezuitský řád uvedený do českých zemí v roce 1556 se stal jedním z nejvýznamnějších a také nejúspěšnějších aktérů katolické protireformace. I když byli jezuité aktivní i na venkově, hlavní pozice zaujímali zejména ve městech, která zakladatel řádu sv. Ignác z Loyoly pokládal za ideální misijní prostor, v němž může Tovaryšstvo ovlivňovat všechny společenské vrstvy, generace i národnostní skupiny. S tím souvisela snaha řádu budovat jezuitské koleje s chrámy a školami na exponovaných místech měst. V Praze jezuité založili první pražskou jezuitskou kolej, staroměstské Klementinum, na úpatí Karlova mostu, důležitého komunikačního spojení pražského souměstí. Malostranský profesní dům s kostelem sv. Mikuláše byl založen na centrálním náměstí Malé Strany a monumen- tální kopulí a zvonicí se stal výrazným prvkem pražského panoramatu. Třetí pražský dům Tovaryšstva Ježíšova s kostelem sv. Ignáce vznikl na Novém Městě a stal se dominantou dnešního Karlova náměstí. Jezuité využili polohy svých pražských řádových domů, a zejména průčelí kostelů k řádové reprezentaci. Programy jejich sochařské výzdoby zdůrazňovaly významné místo Krista Spasitele v religiozitě řádu. Opakovaně je tato myšlenka připomenuta motivem kříže, iniciálou IHS i postavou Krista. Také poukazovaly na učitelskou a misionářskou roli řádu, zastoupeného dvěma „sloupy“ — sv. Ignácem z Loyoly a sv. Františkem Xaverským — kteří rozvíjejí odkaz apoštolů a ve svém počínání jsou potvrzeni přítomností autority církevních otců. Pozoruhodné je, že na rozdíl od jezuitských kostelů v Mnichově a ve Vídni se ve výzdobě průčelí pražských jezuitských kostelů mnohem méně uplatňuje reprezentační zastoupení jejich panovnických nebo aristokratických zakladatelů a podporovatelů. Průčelí pražských kostelů Tovaryšstva Ježíšova svědčí tedy mimo jiné o mimořádném sebevědomí řádu a snad se dá s nadsázkou říct, že v nevysloveném, ale pro zasvěceného diváka dobře čitelném poselství hlásala nejen Ad maiorem Dei Gloriam, ale opovážlivé Ad maiorem Dei [et Societatis Jesu] Gloriam.

< zpět