Jindřich Vybíral

Der tschechische Kubismus auf dem Markt symbolischer Güter. Ursprung und Grenzen eines Begriffs der Architekturgeschichte

V dějinách středoevropské architektury existuje jen málo fenoménů, které se těší takové pozornosti badatelů jako tzv. český kubismus. Otázku, co je v české "kubistické" architektuře skutečně kubistického, si však položili jen nemnozí badatelé. Přestože Rostislav Švácha, Ákos Moravánszky či Alena Janatková důkladně prozkoumali záměry českých "kubistů" a ukázali jejich ideová východiska v německé, psychologicky orientované teorii umění, v obecném povědomí a bohužel i v historiografické produkci nadále přežívá vysvětlení jejich tvorby jako reakce na aktuální dění ve francouzské výtvarné kultuře. Tento příspěvek se nemůže vyhnout polemice s takto etablovanými interpretacemi, jeho hlavním cílem je však prozkoumat sám pojem českého architektonického "kubismu", popsat jeho genezi a vysvětlit funkci této etikety. Pátrá proto po důvodech, proč se toto označení v historických interpretacích ujalo a proč v nich stále setrvává. Tvůrci studovaného fenoménu o vlastní tvorbě mluvili jako o "novém umění", kdežto o kubismu se zmiňovali zřídka a pouze negativně, což souviselo se spory o skutečném obsahu tohoto pojmu, které vypukly po vydání knihy Du Cubisme Alberta Gleizese a Jeana Metzingera. Jako neutrální klasifikační pojem se výraz "kubismus" začal v Čechách pro architektonická díla používat až poté, co se v konkurenčním boji o získání monopolu na umělecké uznání jako kanonická prosadila forma modernity zastávaná Emilem Fillou a Vincencem Kramářem. Termín "kubismus" jasně a nedvojsmyslně vyjadřoval orientaci české moderny na Paříž, která v tomto pojetí představovala jediné legitimní centrum vývoje. Zvolené označení neutralizovalo sporné, anti-racionalistické, či dokonce antimodernistické aspekty v programu Janákovy skupiny. Vytěsnění souvislostí s německou kulturou v historiografii českého moderního umění lze kromě toho vysvětlit i nacionalistickými pohnutkami.

< zpět