Milan Dospěl

Olomoucká dílna Mistra Ukřižování z Kunčic kolem roku 1500. K výtvarné kultuře střední Moravy a východních Čech

V oblasti českomoravského pomezí se dochoval pozoruhodný soubor kvalitních pozdně gotických sochařských děl, jejichž provenienci lze situovat do řezbářských dílen činných v olomouckém kulturním prostředí v době kolem roku 1500. Málo známá sochařská díla, jenž byla nedávno zhodnocena v rámci autorova průzkumu východočeského gotického sochařství, výrazně rozšiřují představu o dílenských provozech činných v moravské metropoli dané doby. V textu jsou představeny řezby sv. Kateřiny z České Třebové a sv. Anny Samétřetí z Nového Dvora u Jaroměřic, pocházející z dílenského provozu Mistra Ukřižování z Kunčic, činného v Olomouci snad již koncem 15. století. Význam lokalizace této dvojice prací v prostoru českomoravského pomezí spočívá nejen v rozšíření oeuvre a ikonografickém repertoáru řezbářských prací olomoucké dílny Mistra Ukřižování z Kunčic, ale zvláště ve vysoké hodnotě obou děl jako cenných informací o charakteru lokální pozdně středověké výtvarné kultury hraničního území Čech a Moravy a v možnosti jejich vnímání v kulturněhistorickém kontextu jejich předpokládaných objednavatelů. Zvláštní pozornost se věnuje uměleckému mecenátu členů moravských aristokratických rodů, jejichž panství překračovala zemské hranice Moravy a výrazně se podílela na formování kulturněpolitického života východních Čech v období pozdní gotiky a rané renesance. Nesporným přínosem obou řezbářských prací je posílení předpokladu o působení dílny Mistra Ukřižování z Kunčic v olomouckém kulturním prostředí v první třetině 16. století, které svým významem daleko přesahovalo zemské hranice Markrabství moravského. V textu se rovněž zmiňuje geneze osobitého stylu řezbářské dílny, která jak se zdá zpočátku silně reflektuje krakovské a norimberské dílo Veita Stosse, jehož podněty jsou v závěru činnosti dílny překonány a osobitým způsobem doplněny o inspirační zdroj raných grafických cyklů Albrechta Dürera.

< zpět