Alena Kavčáková

Z korespondence F. V. Mokrého s účastníky VI. Mezinárodního kongresu pro kreslení a užitá umění v Praze — Galkou E. Scheyerovou, Josefem Albersem a Lucií Moholy-Nagyovou

Edice části korespondence malíře a výtvarného pedagoga F. V. Mokrého z let 1928–1930 dokládá úsilí významného stoupence hnutí za modernizaci metod výtvarné výchovy o rozvíjení kontaktů s mezinárodní uměleckou a výtvarně-pedagogickou avantgardou, zejména s osobnostmi ve vztahu k Bauhausu. Příležitostí k osobnímu setkání se jmenovanými adresáty i k pokusu o zvýšení respektu k modernistickým snahám československých výtvarných pedagogů v mezinárodním kontextu se stal VI. mezinárodní kongres pro kreslení a užitá umění pořádaný roku 1928 v Praze, jehož byl Mokrý generálním sekretářem. Spolu s interpretací obsahu dopisů je proto text zaměřen i na zhodnocení organizační a ideové stránky pražského kongresu pojatého s podporou vládních kruhů při příležitosti oslav desetiletí budování Československa jako počin dokládající pokrokové myšlení světově orientované demokratické země. V své angažovanosti se Mokrý jeví jako typický reprezentant generace umělců narozených závěrem 19. století, kteří se stali odpůrci nacionálního tradicionalismu a kteří dospěli v meziválečné době k zásadnímu poznatku tvůrčí sounáležitosti s Bauhausem a předně z těchto pozic usilovali o podnícení zájmu veřejnosti o moderní životní styl. Když ve třicátých letech 20. století dosáhla v Československu popularita funkcionalismu vyššího stupně než v zemi Bauhausu, zásluhu jistě nesly aktivity řad téměř neznámých umělců – pokrokově smýšlejících profesorů kreslení, učitelů výtvarné výchovy na reálných a měšťanských školách, kteří ke kvalitnímu vzdělání československých občanů přispěli kultivací jejich sensibility ke konstruktivismu a funkcionalistické věcnosti.

< zpět