Tomáš Winter

Contortionist, Caricature and the Grotesque Body

Jedno z prvních pláten, která vytvořil František Tichý během svého pětiletého pobytu v Paříži, byl olej Hadí muž (1931). Tomuto motivu se malíř věnoval i v dalších pracích, vrcholících obrazy z roku 1945. Pařížské období znamenalo pro Tichého přehodnocení jeho malířského rukopisu a nalezení osobité techniky, vycházející ze seuratovského postimpresionismu. Již předešlí interpreti Tichého tvorby odhalili v jeho štětcové technice prvky napětí a ambivalence, podpořené specifickým zacházením se světlem a budováním prostoru. Tyto momenty se přenášejí i do obsahu ztvárňovaných námětů včetně hadího muže. Článek poukazuje na historické příklady zachycení této figury a na spojitosti s hnutím Devětsil, v němž hrála stejně jako u Tichého významnou roli inspirace cirkusem. Současně dokládá, že pro genezi Tichého hadího muže byla podstatná bizarní kresba dvou souložících homosexuálů, jejíž podvratnost byla ještě zvýrazněna skatologickou tematikou. Jelikož některé další Tichého postavy hadího muže odkazují k aktu exkrece, můžeme tuto figuru chápat jako reprezentanta groteskního těla, jak ho definoval Michail Michajlovič Bachtin. Tichý se tak v určitých bodech stýkal s tvorbou Jindřicha Štyrského a surrealistů, kteří byli skatologickými motivy rovněž přitahováni. Podobně tomu bylo také u satirických kreslířů a karikaturistů, kde však měla skatologická tematika delší tradici, sahající do 16. století. Příklady dobové recepce dokládají, že Tichého obrazy navozovaly asociativní významy, nikoli nepodobné vnímání surrealistické tvorby a surrealistickému objevování konkrétní iracionality. Tichého plátna oscilovala mezi sociálně-kritickým obsahem, osobně angažovanou autostylizací a určitou podvratností, narušující konvenční význam jednotlivých motivů.

PDF

< zpět