Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

Richard Kurdiovsky

"Einfach nur die zweite Reihe?" - Leben und Werk des Wiener Architekten Alfred Castelliz (1870-1940)

Alfred Castelliz, narozený v Celji v roce 1870, studoval na Akademii výtvarných umění ve Vídni u tak rozdílných učitelů, jako byli Friedrich Schmidt a Otto Wagner. Oba ovlivňovali jeho styl nejen během studií, ale i jeho první samostatné práce: Castelliz vědomě navázal na historický formový repertoár a využíval secesní dekor, u obytných staveb navíc následoval představy národního lidového stylu (tzv. heimatstilu). Již v roce 1903 vedl Castelliz na vídeňské Akademii jako suplent osiřelou školu architektury Viktora Luntze, vícekrát pak zastupoval při přednáškách svého tchána Georga Niemanna a do roku 1924 vyučoval na mnohých vzdělávacích institucích, například na vídeňské státní průmyslové škole. Vítězný, ale nerealizovaný projekt hřbitovní kaple pro salcburský městský hřbitov z roku 1903 a 1905 mu sice přinesl velké uznání, ale málo vytouženého profesního úspěchu v roli samostatného architekta, a ani nedosáhl profesury na vídeňské Akademii, proto zřejmě své úvahy o teorii architektury publikoval v roce 1912 v knize spolu s pracemi svých žáků. Stylové vlivy na Castellizovo zralé dílo lze vyčíst z lázeňských síní v severomoravských Velkých Losinách z let 1930-1931. Vedle pozoruhodné afinity k současným pracím Josefa Hoffmanna, která zahrnuje typické regionální a folkloristické výpůjčky, a vztahům ke gotizujícímu expresionismu spojují Castellizovo dílo neoklasicistické tendence s dílem jeho přítele Josefa Plečnika. Alfred Castelliz náleží k "druhořadých architektů", jejichž tvorba umožňuje lépe pochopit dějiny středoevropské architektury raného 20. století v jejich často disparátně působící komplexnosti. Přitom posouval do centra tvůrčí pozornosti člověka, který má architekturu využívat a naplnit životem, jak příkladně předvedl na své poslední větší stavbě, dětském pavilonu Chaloupka ve Velkých Losinách, s potěšením z dekorace a s ohledem na lidské měřítko - třebaže mu kvůli nepříliš finančně silným objednavatelům už zůstal odepřen široký úspěch, jejž si připisují někteří z jeho současníků.






< zpět