Milena Bartlová

Renaissance and Reformation in Czech Art History: Issues of Period and Interpretation

Studie si klade otázku, zda kategorie "reformace", která byla užita jako rámec výstavního a badatelského projektu Umění české reformace (Kateřina Horníčková - Michal Šroněk), se může stát uměleckohistorickou kategorií v metodickém smyslu. V souboru děl, která označuje, se spojují památky běžně řazené do "pozdní gotiky" (od roku 1430 do čtvrtiny 16. století) a "české renesance" (do čtvrtiny 17. století). "Česká reformace" je pojem pocházející z církevních dějin, v nichž se odvozuje od specifického domácího vyznání z roku 1575 zvaného "česká konfese". V něm se v protikladu k dobovým vylučujícím strategiím doby konfesionalizace naopak hledal kompromisní společný jmenovatel augsburského a helvétského vyznání, českých utrakvistů a Jednoty bratrské. Rekapitulace studia pozdní gotiky a renesance v českých dějinách umění především ukazuje, že zatím byly jen málo přijímány recentní nové možnosti charakteristiky "renesance" jako stylu v Zaalpí, kde nemůže jít o "pravou" italskou renesanci. Pozdně gotickému umění se teprve v poslední dekádě začíná klást otázka po jeho konfesijním profilu - česká situace byla totiž evropsky unikání v tom, že zde byla domácí utrakvistická církev legalizována již od roku 1436 (tzv. kompaktáta). V závěru studie navrhuje několik tezí k charakteristice "umění české reformace" a formuluje směry dalšího výzkumu. Je zřejmé, že reformace by se mohla stát dosud chybějící souřadnicí k lepšímu pochopení zejména figurálního umění české renesance, ale i "postgotické" architektury.

< zpět