Vážení čtenáři,


dne 13. července 1999 uplynulo 600 let od úmrtí magistra operis Petra Parléře, nejvlivnějšího výtvarného umělce - pokud lze přenést toto moderní označení do středověku - který kdy působil v českých zemích až po naši současnost. Díky Petru Parléři se teprve v Praze uzavřela dlouhá tradice gotického katedrálního stavitelství započatá ve Francii ve 12. století. Petr Parléř k ní připojil smělé inovace. Jeho umění ovlivňovalo soudobé i následné stavitelství v širokém evropském teritoriu po několik dalších generací a poznovu ještě v baroku. Obdobný přínos znamenala i Parléřova sochařská tvorba, vymezující dobovou polaritu pozorované skutečnosti a uvolněné fantazie. Obsáhla tichou dramatičnost zpodobnění postavy Přemysla Otakara I. i monumentální realismus nejstarších byst dolního triforia. Byla jedním z východisek krásného slohu i pozdně gotického naturalismu. Vliv umění Petra Parléře se projevil téměř ve všech zemích evropského kontinentu.

Zástupci Kanceláře prezidenta ČR, Správy pražského hradu a Ústavu dějin umění AV ČR položili památného dne k náhrobní desce Petra Parléře v Pražské katedrále kytici. 5. října byla ve Vladislavském sále Pražského hradu slavnostně otevřena výstava Stavitelé katedrály - Petr Parléř (+1399) a Josef Mocker (+1899). Ve dnech 4. - 8. října se v Míčovně na Pražském hradě konalo velké setkání mistrů současných katedrálních hutí střední a západní Evropy. Pořadatelem této významné akce byla Správa Pražského hradu, rozhodující podíl na jejím konání měl Petr Chotěbor z odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky.

Dílo Petra Parléře připomenuly úvodní referáty historiků umění Jaromíra Homolky, Kláry Benešovské, Ivo Hlobila, Friedricha Fuchse z Řezna a Arthura Saligera z Vídně. První tři ze zmíněných příspěvků (ve dvou případech pro publikační účely rozšířených), přináší 5. číslo XLVII. ročníku Umění, jež právě dostáváte do rukou. Volně jsme k nim připojili dva články od zahraničních badatelů - Ernö Marosiho a Achima Timmermanna, kteří se rovněž uměním Parléřovy doby zabývají.

Ivo Hlobil

< zpět