Lubomír Slavíček

Die Briefe Jan Štursas an Arthur Roessler aus den Jahren 1911-1914

Jednu z prvních obsáhlejších kritických reflexí sochařské tvorby Jana Štursy (1880-1925) publikoval v roce 1911 renomovaný vídeňský výtvarný kritik a agilní propagátor moderního umění Arthur Roessler (1877-1955) v prestižním časopise Deutsche Kunst und Dekoration, vycházejícím v Darmstadtu. O čtyři roky později se na stránkách mnichovského časopisu Die Kunst für Alle objevila ještě druhá Roesslerova rozvaha věnovaná českému sochaři. Bezprostřední podnět, který Arthura Roesslera přivedl k zájmu o Štursu a k rozhodnutí vyrovnat se s jeho sochařským dílem, prozatím neznáme; je pravděpodobné, že jím bylo vystavení Štursových soch ve Vídni, nebo na mezinárodních výstavách soudobého umění v Benátkách a Římě v letech 1910 a 1911. Zcela jistě však před publikováním obou textů navázal s generačně spřízněným sochařem korespondenční a záhy i osobní styk. Jeho dnes bohužel jednostranný doklad představuje jedenáct dopisů Jana Štursy z let 1911 až 1914, uložených v Roesslerově bohaté osobní a literární pozůstalosti ve vídeňské městské knihovně. Navzdory jejich převážně pracovnímu charakteru a lapidární literární formě vypovídají dochované Štursovy dopisy mnohé o povaze vztahu, který tehdy mezi kritikem a sochařem vznikl. Nešlo o důvěrné přátelství, které Roesslera například pojilo s Egonem Schielem, ale spíše o vztah naplněný uznáním a respektem. Jeho výrazem se nepochybně staly dary, které si vyměnili v roce 1912 po publikování prvního z Roesslerových článků. Nejprve sochař svému kritikovi na znamení vděčnosti věnoval dnes nezvěstný bronzový odlitek původního modelu k jednomu ze stěžejních děl té doby, soše břišní tanečnice Sulamit Rahu. Roessler se vzápětí odvděčil malým obrazem Honoré Daumiera. Zdaleka nejzajímavější informace, kterou lze ze Štursových dopisů adresovaných Rösslerovi vyčíst, se vztahuje ke dvěma obrazům Egona Schieleho Zátiší s květinami a Pohled na domy a střechy v Českém Krumlově z roku 1911, které odkazem ze sochařovy pozůstalosti v roce 1964 získala Národní galerie v Praze. Ty se na počátku roku 1912 staly - zřejmě z malířovy iniciativy - předmětem směny uskutečněné prostřednictvím Roesslera mezi oběma umělci. Kterou ze Štursových soch tehdy Egon Schiele získal, však bohužel nevíme.

< zpět