Štěpán Vácha

Antiquitatis illustre monimentum. Die Klosterkirche in Sedletz und ihre Restaurierung von 1700-1709

Předkládaná studie na základě publikovaných i dosud neznámých poznatků podává komplexní výklad restaurace klášterního kostela Panny Marie v Sedlci provedené v letech 1700-1709. Jde o mimořádný umělecký podnik, jehož výsledná podoba se utvářela v těsné součinnosti stavebníka se staviteli a malíři obrazů a nástěnných maleb. Ze zpráv ze 17. století a počátku 18. století vyplývá, jak vysoko byla tato významná středověká památka hodnocena, ačkoli od vypálení husity roku 1421 se nacházela v troskách. Označována byla jako antiquitatis illustre monimentum či splendissima basilica. Estetické kvality a již tehdy zjevná památková hodnota objektu tak daly povstat v dějinách evropského umění pozoruhodnému počinu. Restaurace katedrály, kterou roku 1700 svěřil sedlecký opat Jindřich Snopek pražskému staviteli Pavlu Ignáci Bayerovi, byla od počátku zamýšlena jako plnohodnotná restituce původního stavu ve snaze učinit ze sedleckého kláštera slovy waldsassenského kronikáře Otty ze sklonku 15. století opět "eines der schönsten und berühmtesten im gantzen Orden". Snopek neváhal tomuto kritériu podrobit i výběr umělců: místo Bayera přijal do služeb Jana Blažeje Santiniho-Aichela, který navrhl pronikavě odlišný projekt obnovy chrámu ve stylu barokní gotiky, usiloval o získání početného souboru oltářních a závěsných obrazů od proslulého malíře Michaela Willmanna, případně Jana Kryštofa Lišky či Anthonise Schoonjanse. Podobně freskovou výzdobu kostela zpočátku prováděl renomovaný pražský malíř Jan Jakub Steinfels, sedlecký opat se však také vážně zabýval možností angažovat italského kvadraturistu Andreu Pozza.

PDF

< zpět