Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCO | ARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts Index | European Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)
Petr Uličný
The Maniera of the Architecture of Duke of Wallenstein
Leitmotivem valdštejnské architektury se zdá být element kapek, z nichž střední, manýristicky protažená, se vyskytuje téměř na všech jeho stavbách. Dalším charakteristickým znakem této architektury jsou dvouvrstvé portály se segmentovou supraportou, které zdobí vstupy do kaple sv. Rocha na Strahově a jsou dnes považovány za rudolfínské práce, které však byly provedené zřejmě až podle návrhu jednoho z Valdštejnových architektů. Rozlišit podíl jednotlivých architektů je obtížné, protože v mnoha případech museli sledovat vzor daný stavebníkem nebo navazovali na styl starší stavby (jako u jičínského paláce) nebo na manieru předchozího architekta. Rozhodně nelze souhlasit s metodikou dosavadních studií, v nichž je zpravidla vybrán jeden z mnoha Valdštejnových architektů jako univerzální autor a heroizován na úkor ostatních. Písemné zprávy vedle dochovaných plánů dokládají, že jich projektovalo nejméně pět: Giovanni Marini, Andrea Spezza, Giovanni Pieroni, Niccol? Sebregondi a jeden stavitel neznámého jména pracující po Spezzově smrti. Služebně nejstarší je Giovanni Marini, který zřejmě pro Valdštejna projektoval kartuziánský klášter v moravské Štípě, založený v roce 1618. Pokud je dnešní interiér, dokončený však v polovině 18. století, v konceptu původním návrhem, byla by to jedna z nejzajímavějších sakrálních staveb tehdejších Čech. Marini se pak účastnil počátků stavby Valdštejnova pražského paláce; není však jasné, jestli on byl autorem první koncepce s charakteristickými obloukovitými okny a velkým sálem, nebo Andrea Spezza, kterého jako architekta zmiňuje Baccio del Bianco. Právě tato okna však Spezza použil na průčelí kláštera v Bielanech u Krakova, který stavěl od roku 1618, snad inspirovaná jen nedávno před tím založeným presbytářem biskupského kostela sv. Václava v Olomouci. Celkově působí Valdštejnova architektura dojmem určité homogennosti, ale zároveň i různorodosti, vždy však velkolepě, hodná postavení stavebníka. Množství rozdílných prvků spojených umně v jeden celek připomíná i způsob, jakým se Valdštejn sám oblékal, jak to dokládá jeho životopisec Priorato.
< zpět