Vendula Hnídková

Lidice. (Re)konstrukce symbolu

Tragický osud obce Lidice a jejích obyvatel je důležitou součástí narativu českých moderních dějin. Poměrně záhy po zahájení demonstrativní likvidace obyvatel a vyhlazení fyzické podstaty obce se Lidice staly mezinárodním symbolem nacistické krutosti. Po skončení války byl tento potenciál v Československu dále intenzivně rozvíjen politickou reprezentací. Ovšem vedle veřejných projevů politiků vyvstal brzy reálný problém s důstojným ubytováním přeživších obyvatelek Lidic a jejich dětí. Budování nové obce se tak stalo jedním z prioritních architektonických úkolů v poválečném Československu. V procesu výstavby nových Lidic mohli architekti zúročit své praktické i teoretické zkušenosti nabyté ještě v období před válkou, ale rovněž i v období protektorátu. Právě tehdy se totiž koncepce moderní vesnice stala předmětem odborného zájmu mnoha českých tvůrců, kteří se zapojili do několika tzv. regionálních soutěží. Proto byli architekti na řešení poměrně specifického zadání, jakým bylo v kontextu architektury 20. století právě založení nové vsi, kvalifikovaně připraveni. Své vize mohli uplatnit už v roce 1945 ve veřejné soutěži, jejímž účelem bylo nejen nalezení vhodné lokality, ale zejména urbanistického schématu a architektonického pojetí nové obce i přilehlého pietního místa. Komplexnost náročného zadání si žádala realistickou projekci optimální formy budoucího osídlení pro lidické ženy v sousedství památníku, který bude trvale připomínat jejich životní tragédii. V přemíře podnětů, které mělo nové sídlo integrovat, a v jejich řešení lze mnohdy vysledovat ideová východiska čerpající inspiraci z reflexe koncepce zahradního města.

< zpět