Martin Mádl

Giuseppe Bragalli and Bolognese Ceiling Painting in the Czech Lands in the 17th Century

Boloňský malíř Giuseppe Bragalli se uplatnil v sedmdesátých a snad i v osmdesátých letech 17. století na Moravě a v Čechách. O jeho činnosti před příchodem do českých zemí se dosud mnoho neví. Je přitom pravděpodobné, že se tento malíř v roce 1671 aktivním způsobem zapojil do výzdoby zámku falckého kurfiřta Karla I. Ludvíka v Heidelbergu a snad i do přípravy efemérních architektur, budovaných u příležitosti svatby jeho syna Karla II. a dánské princezny Vilemíny Arnoštky. O rok později se dostal na doporučení hraběte Alberta Caprary a prostřednictvím agenta Alfonsa Zeffiriho do služeb olomouckého knížete biskupa Karla II. z Liechtensteinu-Castlecorna. Jeho krátké a zřejmě nepříliš úspěšné působení v biskupských službách je však známo jen z archivních pramenů. Jediným dokladem jeho činnosti v Olomouci je torzo malby v bývalém kostele kláštera premonstrátů na Hradisku. V roce 1678 provedl Bragalli výzdobu saly terreny při zámku v Děčíně, která navazuje na aktuální proudy boloňské malby kvadratur, i když nedosahuje kvalit předních boloňských děl. Děčínským malbám je pak slohově blízká malířská výzdoba tzv. Valdštejnovy pracovny ve Valdštejnském paláci v Praze. Mnohé shodné rysy mají i nástropní malby z doby kolem roku 1680 v zámku Nový Falkenburk u Jablonného v Podještědí, který patřil významnému objednavateli a mecenáši, hraběti Františkovi Antonínu Berkovi z Dubé. Spolu s Bragalliho vystoupením roste v českých zemích zájem o komplexní iluzivní malířskou výzdobu interiérů šlechtických rezidencí, která vytváří teatrální pozadí dvorskému ceremoniálu. Zájem o tento druh výzdoby pak trvá hluboko do 18. století.

< zpět