Ivo Hlobil

Die tschechische Kunstforschung und die Bronzegruppe des hl. Georg auf der Prager Burg

Stať reaguje na kritiku českých dějin umění ze strany významných zahraničních historiků umění (Gerhard Schmidt, 1992, Ernő Marosi, 1999) kvůli patrioticky předpojatému bádání o bronzové plastice sv. Jiří na Pražském hradě, odlité v roce 1373 bratry Martinem a Jiřím z Klausenburgu. V první části se zabývá názorem českých historiků umění první poloviny 20. století (Václav Vilém Štech - Zdeněk Wirth, 1913, Jaromír Pečírka, 1931, 1934 a další), že plastika sv. Jiří byla po roce 1562 přelita a při tom značně pozměněna v renesančním stylu, zejména co se týká koně, což bylo převažující mínění už v první polovině 19. století. Béla Lázár (1917) a Wilhelm Pinder (1924) s tím nesouhlasili. Pochybnosti českých dějin umění v tomto směru ukončili Albert Kutal (1949, 1962) a Viktor Kotrba (1962, 1969). Oba přitom neuvedli, že o autentičnosti této unikátní gotické plastiky byli podle analýzy mechanických poškození přesvědčeni už na počátku druhé poloviny 19. století zakladatelé českého dějepisu umění Ferdinand B. Mikovec, Karel Vladislav Zap a August Ambros. Druhá část stati se zabývá názorem Alberta Kutala (1949, 1962), že sedmihradští kovolitci Martin a Jiří z Klausenburgu odlili v roce 1373 sousoší sv. Jiří podle modelu neznámého sochaře z pražské huti Petra Parléře, respektive závěrem Jaromíra Homolky (1978, 1983), že autorem modelu mohl být Petr Parléř. Na rozdíl od zahraničních historiků umění, kteří s tím vyjádřili zásadní nesouhlas, autor příspěvku upozorňuje, že podstata otázky, tj. zda umělecký návrh plastiky pocházel z Prahy, zůstává závažná a aktuální. Nedávné odkrytí původních nástěnných maleb na schodišti velké věže hradu Karlštejna (kolem let 1365-1367) potvrdilo starší upozornění (Vlasta Dvořáková, 1961, Albert Kutal, 1962), že neobyčejně živé a anatomicky věrné zpodobení zde vyobrazených koní předznamenalo plastiku sv. Jiří. Autor kresebného návrhu, bez kterého se nemohl obejít vznik tak složitého sousoší, ze stylových důvodů vytvořeného zřejmě už v šedesátých letech 14. století, mohl antické a italské poučení nalézt v Čechách, nejen v Itálii. Jako jeho tvůrce lze zvažovat mistra Osvalda, malíře scénicky pojatých zázraků sv. Václava na schodišti velké věže Karlštejna a později také nástěnných maleb v katedrále sv. Víta v Praze. V Praze a Vídni působili řezbáři a sochaři schopní realizovat prvotní model a spolupracovat se sedmihradskými kovolitci i na voskovém modelu této plastiky.

< zpět