Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

Robert Šrek

Architektura veřejných staveb v Karlových Varech v letech 1780-1850

Architektura veřejných budov a lázeňských staveb z období klasicismu se v Karlových Varech do dnešních dnů zachovala jen v několika málo příkladech. Představu o vzhledu tohoto oblíbeného letoviska v první polovině 19. století si můžeme utvořit zejména na základě bohaté ikonografické dokumentace a archivních plánů. Atmosféru, která doprovázela vznik jednotlivých objektů a formovala názory současníků na věc, lze zčásti sledovat v soudobé topografické literatuře. Karlovy Vary během několika dekád získaly naprosto nový, moderní kabát. Dychtivost po zábavě stejně jako potřeba komfortního zázemí během lékařsky preferované pitné terapie daly podnět jak k postavení řady společenských domů, tak k téměř permanentním adaptacím objektů sloužících léčebným účelům. Ku zkrácení dlouhé chvíle posloužilo například divadlo, které bylo slavnostně otevřeno roku 1788, nebo také ústřední prostory Poštovního dvora, Polského sálu, Sálu na Kamenném vrchu, Loveckého sálu císaře Karla a Sálu přátelství. Úpravy přístřešků nad vývěry léčivé vody probíhaly nejdříve v okolí Nového, Tereziina a Zámeckého pramene. Věhlasnému vřídelnímu areálu a Mlýnskému prameni byla s jednou výjimkou věnována pozornost až v rámci celkové renovace léčebného vybavení Karlových Varů, odehrávající se ve druhé polovině dvacátých a na počátku třicátých let. Poté již u zřídel probíhaly pouze drobné stavební akce. Za zmínku stojí výstavba Plynových lázní v Dorotiných nivách a úpravy nově objeveného Tržního pramene. Vedle toho se v Karlových Varech starali o pohodlné přístupové cesty z ostatních center monarchie a dbalo se o reprezentativní vzezření ulic. Klasicistní podoby se na počátku čtyřicátých let 19. století také dočkal kostel sv. Ondřeje. Pod kvalitní projekty se podepisovali nejen přední zástupci stavitelského dění své doby (Franz Anton Leonhard Herget, Johann August Giessel, Wenzl Stöhr, Georg Fischer, Paul Strohbach, Josef Esch, Josef Seifert, Bernard Grueber), ale i dosud méně známí stavební a zedničtí mistři (Joseph Peter, Wenzl Mader a další).






< zpět