Petr Voit

Výtvarná složka Skorinovy Bible ruské jako součást české knižní grafiky

Stať se snaží zasadit vznik Bible ruské, vydané v Praze v letech 1517–1519 běloruským lékařem a překladatelem Franciskem Heorhijem Skorinou, do širších souvislostí pražského křesťanského a hebrejského knihtisku počátku 16. století. Po nevýrazných projevech během druhé poloviny 15. století se knihtisk od roku 1507 přece jen rozvíjel i v souvislosti s pomalu se konstituující čtenářskou obcí. Na růst řemesla Tiskaře Pražské bible, Mikuláše Konáče, Geršoma Kohena a Franciska Skoriny zareagovalo také sedm dřevořezáčů, postupně přišlých do Prahy pravděpodobně z Německa. Jejich knižní dekor a ilustrace lze určit v dílech všech soudobých pražských i některých mimopražských tiskařů – tedy utrakvistů, exponentů Jednoty bratrské, Židů i Skoriny. Skorina z této skupiny vyzval ke spolupráci pět umělců. On sám se výroby Bible ruské neúčastnil jen jako překladatel, ale též, poučen zkušenostmi z univerzitních let v Krakově a Padově, jako autor jednotné typografické a umělecké konstrukce. Kreslířům iniciál, dekoru a ilustrací musel proto poskytnout poměrně podrobné nápovědi. Mnohé ilustrace Bible ruské se od tradičních zobrazovacích schémat Vulgáty odklánějí díky nebývalé psychologizující beletrizaci a portrétní individualizaci (ve tvářích biblických protagonistů poznáváme rysy Jiřího z Poděbrad, Vladislava II. Jagellonského, Ludvíka Jagellonského aj.). Aby byl vztah mezi Starým a Novým zákonem vyjádřen názorněji, Skorina biblický cyklus, byť zpracovaný několika grafiky, sevřel ideovou spojnicí. Tvoří ji emblém (Slunce a srpek Měsíce) a dva grafické symboly (svatá Trojice a archa úmluvy). Přestože tyto prvky byly zahraničními badateli ostentativně vykládány jako značky tvůrců či mecenášů, zde je interpretujeme spirituálně a vřazujeme do sféry christologických nápovědí. Skorina jimi středostavovskému čtenáři manifestoval nadřazenost Nového zákona nad Starým zákonem.

< zpět