Lenka Kužvartová

Domy hotelového typu jako aktualizace myšlenky kolektivního bydlení v šedesátých letech 20. století

Kolektivní bydlení je již dlouho považováno za neúspěšnou slepou větev meziválečných architektonických snah. Ve skutečnosti promýšlení možnosti zespolečenštit bydlení neskončilo v Československu poválečnými realizacemi kolektivních domů ve Zlíně a Litvínově, ale pokračovalo od konce padesátých let takzvanými domy hotelového typu. Tento druh obytné architektury se inspiroval sovětskými vzory. Hotelové domy byly určeny pro jednotlivce a bezdětné páry, nabízely prostory ke společnému soužití (společenské místnosti a klubovny) a společné služby (jídelny, sběr prádla a centrální úklid), zbavující obyvatele starosti o domácnost, a byly zpoplatněny. Architekti je často plánovali pro nová sídliště jako součást lokálního centra a pohledovou dominantu. Měli relativně volnou ruku v jejich konkrétním ztvárnění, vznikaly tedy zajímavé realizace, ač mnohdy poznamenané úspornými opatřeními v průběhu stavby. Velmi zajímavé domy hotelového typu byly postaveny v Olomouci, Ostravě-Zábřehu, Ústí nad Labem, Teplicích, Litvínově, v Praze a dalších městech. Jejich výstavba probíhala až do roku 1990. 

< zpět