Marcela Hanáčková

The First Steps of Socialist Realism in Czechoslovakia. A Long Visit of Soviet Architects in 1946/1947 and the Czechoslovak Response

Na přelomu let 1946–1947 Československo navštívilo deset sovětských architektů profesně spřízněných s Akademií architektury v Moskvě. Během dvou měsíců tato výprava zavítala do osmnácti československých měst. Zajímala se jak o místní historickou, moderní i současnou architekturu, tak i o způsoby poválečné rekonstrukce, navštívila četné instituce spojené s architekturou, jako byly školy, městské a zemské plánovací ústavy, a uspořádala několik přednášek. Debatovala se svými československými protějšky o architektuře obou zemí a zdá se, že mezi nimi hledala společná témata. Tato studie má dva hlavní cíle. První zodpovídá otázku, zda se sovětská delegace již v době před státním převratem v roce 1948 mohla v Československu pokoušet propagovat myšlenky socialistického realismu. K tomu slouží především studium aktivit a názorových východisek sovětských architektů, které prezentovali při návštěvě Brna a Prahy. Z Brna existují hlavně záznamy o diskusích mezi sovětskými a brněnskými architekty, kteří byli svázáni s meziválečným funkcionalismem a místní školou architektury (s Jiřím Krohou či Antonínem Kurialem). Tyto doklady vypovídají hlavně o hledání společných předpokladů při budování socialistické architektury, přehodnocování modernismu či vztahu k lidové architektuře. V Praze Sověti přednesli několik přednášek a diskusí, v kterých sice věcně informovali, o sovětské architektuře, ale dávali jasně najevo, že sovětská architektura jde cestou socialistického realismu. Lze se domnívat, že své stanovisko zastávali během celého pobytu. Druhým cílem studie je prozkoumat reakce československých architektů na tuto návštěvu včetně odezvy na představení socialistického realismu, s nímž se setkali již v době mezi válkami. Ohlasy československých architektů na sovětskou architekturu po sovětské návštěvě lze zhruba rozdělit na dvě skupiny. První, reprezentovaná staršími architekty, kteří byli činní za první republiky, vyjádřila pochopení pro eklektické projevy sovětské architektury, i když s nimi nesouhlasila a dle všeho doufala, že československá socialistická architektura se projeví jinou formou. Druhá skupina, mladí architekti nezatížení boji meziválečné avantgardy, se dle všeho projevovala daleko pozitivnějším, a především nekritickým postojem k sovětské architektuře.

Kontakt na autora:

m.hanackova@gmail.com

DOI: HTTPS://DOI.ORG/10.54759/ART-2022-0102

Plný text v Digitální knihovně Akademie věd ČR:
https://kramerius.lib.cas.cz/uuid/uuid:e51e6013-61ae-4a96-8d2e-f8c8d8f3a92a

< zpět