Robert Simonišek

Traces of Czech Art Manifested in the Works of Slovene Painters at the Beginning of the 20th Century

Článek se soustřeďuje na významné souvislosti mezi slovinskými a českými malíři na počátku 20. století a ilustruje je konkrétními příklady uměleckých děl. Fenomén vlivu v tomto okruhu zatím nebyl systematicky analyzován, protože většina slovinských badatelů se zaměřila na působení Vídně, v tomto období stále nejsilnějšího uměleckého centra. Vzájemné inspirace mezi slovanskými umělci v "panslovanském období" byly různorodé, zato evidentní. Na jedné straně čeští malíři představovali z ikonografického hlediska zajímavá řešení pro členy skupiny Vesna (malíři Saša Šantel a Maksim Gaspari), kteří si povšimli prací svých slovanských současníků ve Vídni. Malíři z Vesny spatřovali potvrzení v dílech umělců slovanských národů a ve směru, kterým by se měl nový vzor malby ubírat a oprostit od akademického realismu. Tento malířský vzor rozpoznali v dílech Joži Uprky. Na straně druhé Praha představovala důležitý přelom pro tvorbu slovinských umělců, kteří tu studovali. Setkání s Alfonsem Muchou zásadně poznamenalo malíře Ivana Vavpotiče. Vliv Muchova moderního secesního stylu nalezneme ve Vavpotičových raných ilustracích i v pozdějších dílech vytvořených po návratu do Lublaně. Také malíř Fran Tratnik, jenž obdivoval díla svého učitele Hanuše Schwaigera, byl ovlivněn celkovou atmosférou jeho raných prací. Tratnik si osvojil jeho vášeň pro ponurá témata a zdůrazňoval ikonografii poutníka, která byla pro Schwaigera typická. Pro expresionistického malíře Božidara Jakace byl velmi důležitý kontakt s jeho učitelem Augustem Brömsem, zatímco prostředí Prahy s její architekturou a obyvateli představovalo pozadí pro většinu jeho námětů. Vzhledem k těmto faktům by mělo být zdůrazněno, že na počátku 20. století se slovinským malířům konečně podařilo vymanit z dominantních rakousko-německých a italských vlivů, které byly přítomné v umění na slovinském území po staletí.

< zpět