Michaela Ramešová

Portál do Staré sněmovny. K původu a povaze vzorů all’antica v huti Benedikta Rieda

Portály osazené kolem roku 1500 na Pražském hradě hutí Benedikta Rieda byly v Čechach průkopníky architektury inspirované tvary all’antica. Spojují však prvky tří epoch evropského stavitelství. Na portálu do Sněmovny se objevuje „renesanční“ edikula s nástavcem, spirálová profilace, „pozdně goticky“ přetočené pilastry a „románské“  nárožní drápky. Dosavadní výklady portálu se také, zdá se, rozcházejí. Pohledy na dílo lze uvést v soulad, pokud jej nesrovnáváme s italskými portály all’antica či jejich záznamy, ale se sochařskými díly chrámové výbavy. Všechny prvky portálu pak dávají smysl a doplňují se. Oltářní nástavce a nástěnná tabernákula italského qua- ttrocenta shodně užívají půlkruhový oblouk i stáčenou profilaci. Obojí je v tradici evropského umění typické pro označování památných a posvátných míst. Tordování nadto odkazovalo na Šalamounův chrám, tj. prototyp křesťanského stánku, na nějž navazovala i tabernákula. V Itálii 15. století převážil typ perspektivního tabernákula s iluzí ubíhajícího prostoru. Tak lze osvětlit, proč portál do Sněmovny zabíhá do stěny: užil-li tvůrce jako vzor perspektivní tabernákulum, nedospěl k mylnému výkladu vzoru, ale k doslovnému a tvůrčímu přepsání iluze do reality. Tordování mu mohlo též vyhovět. Bylo blízké estetickému myšlení Benedikta Rieda, který jeho efekt zhodnotil ve vytočených pilastrech pro obohacení vlastních uměleckých postupů. S nárožními drápky se setkáváme v benátském a dalmatském sochařství 15. století. Skrze politické spojení Benátek s Dalmácií a Uherským královstvím se vzory mohly dostat do Prahy, kde souzněly s cítěním umělce i potřebami mecenáše. Jejich nositeli by byli dalmatští kameníci, kteří dle archivních dokladů působili na dvoře Matyáše Korvína. O práci budínských tvůrců v Praze neklamně svědčí motiv studny (Korvínova osobního emblému) na hlavici okna Vladislavského sálu.

< zpět