Ivo Hlobil

Der rote Mantel der Sternberger Madonna — ein Unikum des böhmischen Schönen Stils?

Výzkum polychromie Šternberské madony zahájil restaurátor František Sysel v roce 1958. Albert Kutal v knize České gotické sochařství 1350–1450 (1962) konstatoval, že z krásných madona má Šternberská madona jako jediná červený plášť. V roce 1978 vyvolala Šternberská madona velkou pozornost ve Schnütgenově muzeu v Kolíně nad Rýnem na výstavě Die Parler und der Schöne Stil. Europäische Kunst unter den Luxemburgern, mimo, jiné právě kvůli nezvyklé barevnosti polychromie, kterou Anton Legner kladl do 16. století. Robert Suckale upozornil na ikonografii přináležející ke kategorii madon del perpetuo succorsu. V závěrečném svazku katalogu kolínské výstavy Robert Suckale argumentaci ve prospěch sledované ikonografie Šternberské madony rozšířil o červenou barvu Mariina pláště, nepochyboval o její autentičnosti. V roce 1998 další analýzy Františka Sysla potvrzovaly, že červená barva pláště Šternberské madony je sice primární, ale ne současná se zhotovením sochy a s první podkladovou vrstvou polychromie. V letech 2014–2015 byl v chemicko-technologické laboratoři Národní galerii v Praze proveden neinvazní přírodovědecký výzkumu polychromie Šternberské madony (Radka Šefců), který „prokázal na dvou vzorcích existenci vrstvy nečistot přímo na povrchu opuky, což by mohlo nasvědčovat hypotéze, že socha byla původně po určitou dobu bez polychromie“. Následně autorka doporučila výzkum rozšířit odběrem a analýzou tří „přesně lokalizovaných mikrovzorků“. Výsledek v rozporu s předchozí analýzou nepotvrdil „zašpinění“ povrchu sochy před zahájením jejího polychromování. Průzkum červené polychromie Šternberské madony nelze ještě uzavřít.

< zpět