Milada Studničková

Gens Fera. The Wild Men in the System of Border Decoration of the Bible of Wenceslas IV

Divý muž na okrajích stránek Bible Václava IV. byl zpravidla odvozován z tradice antických satyrů a interpretován jako symbol nespoutané přírodní síly a sexuální touhy, jenž má své specifické místo v říši kurtoázní lásky. Studie dokládá, že středověký homo sylvestris, homo pilosus či homo ferus byl do značné míry produktem teologické reflexe, založené na biblické exegezi.  Význam těchto bytostí ve Václavově bibli je zkoumán v souvislosti s textem, který doprovázejí, a v interakci s dalšími bordurovými figurami (král, lazebnice, točenice, písmena „e“, „w“, heraldické motivy). Analýza ukazuje, že část vyobrazení souvisí se zmínkami chlupů, vlasů či vousů, které vyrůstají z těla a symbolizují tak tělesnost, smrtelnost a hříšnost. Další okruh významů se váže k  divokosti v přeneseném významu: k hřešícímu lidu a Božímu příkazu očisty a poslušnosti. Bůh zákony „krotí divoký lid“ a vede jej ke spáse. Divoký lid, jemuž Bůh ve svém milosrdenství odpouští nevěru, je současně týmž lidem římského a českého krále, proti kterému povstal. Bordurové scény jsou „obrazové glosy“, jež aktualizují biblické verše vztahující se k různým aspektům vlády a spásy. Představují Václava IV. jako právoplatného českého a římského krále z vůle Boží, dědice Karla IV. Zdůrazňování „nevěry lidu“ a nároku na korunu římského císaře odpovídá politické situaci mezi lety 1394 a 1402, kdy Václav IV. připravoval římskou korunovační jízdu, kterou definitivně zmařilo jeho druhé zajetí. Obtížná srozumitelnost a víceznačnost obrazů je záměrná, patří do oblasti elitního „tajného vědění“, které spoluvytvářelo charisma a moc panovníka. Záhadné scény později paradoxně přispěly k vytvoření obrazu Václava IV. jako nemorálního a bezbožného krále.

PDF

< zpět