Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCO | ARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts Index | European Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)
Petr Uličný
Architektura pražských synagog 16. a 17. století
V 17. století bylo pražské ghetto největší židovskou enklávou v Evropě, jejích zhruba deset tisíc členů tvořilo dokonce polovinu všech obyvatel Starého Města pražského. Významnému postavení odpovídalo vybavení devíti náročně zřízenými synagogami a řadou menších soukromých škol. Díky unikátní kontinuitě osídlení tohoto místa od 12. do 19. století se mohla Praha chlubit stavbami budovanými v různých periodách tohoto dlouhého období: od pravděpodobně románské Staré školy přes raně gotickou Staronovou synagogu k renesanční Pinkasově, Vysoké, Nové a Maiselově synagoze a raně barokním školám Cikánově, Velkodvorské a Klausové. Tolik architektonických stylů v nejlepším možném provedení nebylo v Evropě nikde jinde k vidění. I přes tuto výjimečnost však byla pražským synagogám věnována z hlediska jejich architektury jen velmi malá až okrajová pozornost, i přes to, že znamenají nejen fenomén v rámci evropského synagogálního stavitelství, ale že jejich dnes již zbořené raně barokní synagogy – Cikánova a Velkodvorská – byly neobvyklým zjevem i v tehdejší české architektuře. Zejména těmto dvěma stavbám se věnuje náš článek. Cikánovu synagogu postavil před rokem 1613 Salomon Salkind, zvaný Cikán, a jeho žena Golde jako monumentální stavbu členěnou v interiéru pilastry a opatřenou trojetážovou schránkou na Tóru. Synagogu vybudoval neznámý stavitel již bez gotizujících elementů a pro její velkolepost je třeba ji řadit k prvořadým architekturám nejen v rámci pražského ghetta, ale i české architektury. Velkodvorská synagoga, postavená po roce 1627 primasem obce Jakubem Baševim, navazovala v členění na Cikánovu synagogu a udivovala neobyčejnou kompozicí schránky na Tóru, snad navrženou architektem Giovannim Pieronim, který se mohl inspirovat tehdejší římskou architekturou a traktátem Giovanniho Battisty Montany, vydaným v roce 1628. Obě stavby byly bohužel počátkem 20. století zbořeny při pražské asanaci, jejich poznání je tak omezeno neúplnou historickou dokumentací.
< zpět