Ondřej Jakubec - Radka Miltová

Elias Hauptner a Matouš Radouš - malíři umírajícího času. Manýristické epitafy v českých zemích kolem roku 1600

Podstatnou součást renesančního umění v českých zemích zastupuje tvorba epitafů, za níž stojí lokální umělci, jejichž limitované malířské schopnosti přivedly naší historiografii k převážně negativnímu nahlížení na naše renesanční malířství obecně. Dané soudy, koncentrované na formální aspekty epitafů, nás nutí se naopak zamýšlet nad jejich fungováním, objednavatelským pozadím a komunikační rolí. Základem výzkumu se staly dva soubory epitafů z měšťanského prostředí, konkrétně dílo Eliase Hauptnera spjaté s Olomoucí a Matouše Radouše spojené s Chrudimí. Ač se v obou případech setkáváme s měšťanskými komunitami, kontextuálně se ocitáme v odlišných souvislostech. Olomoucká bikonfesionální situace se v epitafech, vzhledem k objednavatelům - olomouckým kanovníkům, kloní na stranu tridentského vlivu, v němž se více prosazují motivy mariánské a světecké. V Chrudimi naopak ikonografie epitafů zapadá v předbělohorském období spíše do utrakvistické tradice, která zde byla zakořeněna, a po Bílé hoře se naopak orientace mění ve prospěch rozvíjení katolické ikonografie. Přes rozdíly v rovině konfesně-manifestační vykazují obě skupiny epitafů společné znaky, k nimž náležejí zejména značná malířská nevyváženost jednotlivých složek epitafu (s kvalitnějšími portrétními partiemi) a kompilativní charakter malby, výrazně se opírající o grafickou inspiraci. Rozmach epitafní produkce kolem roku 1600 i jejich vizuální podoba nás tedy přivádí k pohledu na tato díla jako na objekty komemorativní (památky sepulkrálně-memoriálního charakteru) a jako na prostředky reprezentace a nábožensko-konfesijní manifestace. Někde se jednotlivé roviny prolínají, někde vystupují konfesní rozdíly více na povrch, jinde bychom skrze obecně užívaná křesťanská témata stěží hledali náboženskou diferenciaci. To, co upřesňuje význam a vyznění těchto děl, je kontext jejich vzniku, který se proto stal podstatnou součástí našeho výzkumu.

< zpět