Antonín Kalous

Declaratio brevis Corone immaculate virginis: A Source for Late Medieval Popular Piety

V olomoucké vědecké knihovně je uchováván konvolut čtyř prvotisků, z nichž jeden obsahuje rukopisnou stránku s textem Declaratio brevis Corone immaculate Virginis. Jde o text, který obsahem zapadá do obecných trendů zbožnosti 15. století ve střední Evropě. Pozdní středověk se vyznačoval zvýšenou spiritualitou a důrazem na tradiční objekty lidové zbožnosti - především Pannu Marii a život Krista. Tyto tendence nemalou měrou podpořily i žebravé řády. Byli to dominikáni i minorité (a později především františkáni-observanti), díky jejichž vlivu se rozšířila mariánská zbožnost, a především její vyjádření v podobě růžence. Nejrozšířenější byl růženec dominikánský, který obsahoval sto padesát Zdrávas Maria, ale rozšířily se i jiné verze. Mezi františkány v 15. století byla populární především verze, kterou prosazovali především sv. Bernardin Sienský a sv. Jan Kapistrán, a to verze odvolávající se počtem andělských pozdravení na dobu života Panny Marie na zemi: tento růženec obsahoval šedesát tři (nebo 70, 72, 73) Zdrávas Maria. Františkáni také přinášeli nejnovější evropské trendy do českých zemí po ukončení husitské revoluce; ovšem především na Moravu a do Slezska, kteréžto země byly méně utrakvistické než Čechy. Morava, Slezsko a Lužice se vymanily z mezinárodní izolace mnohem dříve než Čechy. K postupu evropských vlivů došlo nejen díky katolickým městům, ale také v důsledku záboru Matyáše Korvína a spojení těchto zemí s jeho uherským královstvím. Korvín navštívil v roce 1468 Olomouc a při té příležitosti byl vysvěcen kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie u františkánského konventu. Nástěnná malba z roku 1500 v tomto kostele zobrazuje Korunování Panny Marie spolu se dvěma řadami vyobrazení, jejichž tematikou je sedm radostí Panny Marie a sedm vylití Krve Kristovy. Podobný obraz se zachoval ve františkánském kostele ve Vratislavi, který ovšem dodává dalších pět řad s dalšími vyobrazeními. Přesto jsou tyto obrazy typologicky podobné a jejich rozšíření připomíná právě obecné trendy zbožnosti na konci středověku, i když můžeme nalézt zcela konkrétní styčné body mezi františkány v Olomouci a ve Vratislavi (biskup a františkán Jan Filipec). Text, vydaný v příloze, popisuje obraz, jenž téměř do detailu odpovídá olomouckému zobrazení (jen na obrazu je sedmdesát tři korálků, kdežto v textu je zaznamenáno třiašedesát let Panny Marie). Tento text vysvětluje, jak se má obraz vnímat a vykládat z hlediska lidové zbožnosti. Dokládá, že takové obrazy byly zřejmě ještě více rozšířeny, a dokonce využívány, jak je vidět i z přiloženého seznamu odpustků poskytovaných věřícím modlícím se modlitbu "koruny Panny Marie".

< zpět