Jindřich Vybíral

Historisches Sentiment oder moderner Pragmatismus? Leopold Bauer als Baudenkmalsarchitekt 

Studie se zabývá rekonstrukcemi, přestavbami a novostavbami zámků či panských sídel, navrženými Leopoldem Bauerem v letech 1904–1910. Prominentní vídeňský architekt tehdy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku uskutečnil pět významných projektů tohoto druhu (Zlín, Linhartovy, Kněžice, Ždánice a Roztěž). V té době se v jeho tvorbě udála zásadní názorová proměna. Umělec, který dosud patřil k nejrozhodnějším představitelům modernistického křídla rakouské výtvarné kultury, se uchýlil k výrazovým prostředkům historické architektury. Část autorů zabývajících se Bauerovou tvorbou posun k tradičnímu výrazu vysvětlovala na pohled logicky jeho „památkářskou“ zkušeností. Autor zde dokazuje, že Bauerův přístup k renovacím panských sídel nepředstavoval ještě zásadní popření jeho východisek. Navrhoval zámky jako moderní obydlí, v nichž historické elementy vsazené do nových kontextů sloužily především k obohacení vizuálního jazyka současné architektury. Z pohledu vědecké památkové péče nešlo o pietní rekonstrukce, nýbrž o pragmaticky pojaté opravy a přizpůsobení historických objektů modernímu využití. Ideálním „vzpomínkovým hodnotám“ byly nadřazeny reálné „hodnoty přítomnosti“. Studie dokládá, že pohnutky Bauerovy konverze byly z velké části mimoestetické, a klíč k nim hledá ve vztahu umělce a jeho aristokratických klientů. Aby získal velké zakázky, byl architekt ochoten vzdát se velkého dílu své tvůrčí individuality a dalekosáhle vyjít vstříc estetickým představám stavebníků. Opustil tak představu pohroužení do „čistého umění“, přijal životní styl podřízený měšťanským normám a přistoupil na více či méně kalkulující účelové jednání. Shromážděné indicie vedou k závěru, že co se událo v Bauerově tvorbě v době kolem roku 1905, nebyla primárně změna osobního stylu, nýbrž uměleckého habitu.

PDF

< zpět