Tomáš Winter

Cannibals in Bohemia

Jedním z nejmonumentálněji působících pláten Františka Tichého je obraz Bílí černoši z roku 1936. Jde o konečnou variantu tématu, kterým se malíř dlouhodoběji zabýval. Článek sleduje okolnosti vzniku díla a hledá jeho inspirační zdroje. Za jeho přímou literární předlohu považuje slavný román Daniela Defoa Robinson Crusoe. Obraz Tichého a zejména k němu vztahující se kresba hlavy černocha odpovídají charakteru divochů, kteří v této knize vystupují. Pravidelně provozují rituální kanibalismus. Tento motiv podporuje obsahovou sílu Bílých černochů a dává jim specifický význam v širším proudu moderního primitivismu, obracejícího se k původním kulturám Ameriky, Afriky a Oceánie. Kanibalismus jakožto myšlenkový stereotyp v něm sehrál zvláštní úlohu. Představuje jeden z uzlových bodů, které svazují dynamicky modelovanou síť názorů a stanovisek, jež jsou pro primitivismus příznačná. V diskusi o kanibalismu se významně utváří pro primitivismus klíčová ambivalence "našeho" a "jiného". Ačkoli české země neoplývaly zámořskými koloniemi, můžeme tuto diskusi sledovat i na domácím materiálu, reprezentovaném jak cizími překladovými pracemi, tak původními texty českých autorů. Studie si detailněji všímá česky vydaných děl, které kanibalismus tzv. primitivních kultur zpřítomňují, a to od počátku 16. až do konce 19. století. Zvláštní pozornost je věnována cestopisům. Vedle prací zahraničních autorů to jsou především díla Enriqua Stanka Vráze, Čeňka Paclta a Josefa Kořenského. Obraz Františka Tichého Bílí černoši zastupuje v určitém smyslu završení tohoto diskursu.

PDF

< zpět