Mahulena Nešlehová

Neznámé kresby Bohumila Kubišty

Objevení dvou neznámých perokreseb malíře Bohumila Kubišty (1884–1918), přední osobnosti české avantgardy počátku 20. století, vneslo do jeho rané tvorby nový poznatek. Představují suverénně ztvárněné Podobizny švadlen: sedící ženu z profilu v pozadí s obrazem – fiktivním pohledem z okna do italské krajiny, a en face švadleny s brýlemi. Dle způsobu jejich zpracování, typů a oblečení žen, zvolené tematiky i uchopení atmosféry prostředí lze vyslovit domněnku, že obě práce vznikly v době Kubištova pobytu ve Florencii, a to na podzim roku 1906, kdy se připravoval ke zkouškám na tamní akademii, které se konaly od 5. do 10. 11. 1906. K této myšlence, podložené srovnáním s umělcovými kolorovanými perokresbami (Vlastní podobizna, 1906 a Podobizna dámy, 1906) a leptem Dvě švadleny z roku 1906, nás vede umělcův dopis strýci Oldřichu Kubištovi z 2. 11. 1906. Zmiňuje se v něm, že 1. listopadu začal dvě „velké pérovky a dohotovil jeden pastel“. Z archivu florentské akademie však víme, že ke zkouškám nepředložil žádné práce. Lze se proto domnívat, že dobu před zkouškami využil k oživení uměleckých dovedností, k nimž se za povinné vojenské služby v  Pule (1905–1906) dostával jen sporadicky. Pro tuto domněnku svědčí i závěr dopisu, kde uvádí, že na perokresbách pracoval dva dni, 1. a 2. listopadu. Tento údaj je dalším potvrzením úvahy a zároveň vyvrací dřívější předpoklad, přisuzující dopisem zmíněné „pérovky“ rozměrným, časově náročným perokresbám Vlastní podobizna a Podobizna dámy. Ty byly zřejmě dokladem jeho schopností, neboť na akademii byl přijat do „Speciale Figura“. Podobizny švadlen jsou dokladem Kubišovy kreslířské zručnosti, dosvědčují též jeho vnímavost k sociální tematice, jež stimulovala jeho imaginaci a jejíž podněty dokázal rozvinout ve své následné tvorbě.

< zpět