Jan Ivanega

Korespondence Jaromíra Neumanna a Vincence Kramáře

Edice přibližuje kontakty Vincence Kramáře (1877–1960) a Jaromíra Neumanna (1924–2001). Kramář, významný zástupce vídeňské školy dějin umění (absolvoval u Aloise Riegla a Franze Wickhoffa), proslul zejména jako sběratel a teoretik kubismu. Vedle badatelské činnosti, v níž se zaměřoval zejména na analytické studie jednotlivých uměleckých děl či tvůrců, zanechal na meziválečné československé umělecké scéně výraznou stopu jako ředitel Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění. Bezprostředně po druhé světové válce vstoupil do KSČ. V témže roce vstoupil do KSČ i Jaromír Neumann, mladý adept studia dějin umění, které spolu s estetikou vystudoval na obnovené katedře pražské filozofické fakulty. Během svých studií se Neumann, pozdější ředitel Ústavu teorie a dějin umění ČSAV (v letech 1960–1970) a významný badatel na poli raně novověké malby, seznámil s Kramářem, s nímž jej spojovaly badatelské zájmy i politické postoje. V edici je zpřístupněna vzájemná korespondence Vincence Kramáře a Jaromíra Neumann ze sklonku čtyřicátých a z padesátých let 20. století. Tematicky materiály odráží široké spektrum zájmů badatelů. Ve středu jejich pozornosti bylo barokní umění (zejména fotodokumentace malířských děl Karla Škréty, které Kramář zapůjčoval Neumannovi pro reprodukční účely) a umění 19. století (Neumannovy alšovské výzkumy). Jádrem jejich korespondenčních diskusí však byla otázka recepce sovětského umění a jeho uplatnění jako vzoru pro rozvoj umění socialistického realismu.

< zpět