Lada Hubatová-Vacková

Vulcan's Engagement to Venus: Alois Studnička's Venture into the Applied Arts

Konkurenční prostředí trhu a srovnání produkce na světových výstavách byly v 19. století pro vládní reprezentace, průmyslníky i část intelektuální elity jednotlivých zemí signálem, že se oblast uměleckého průmyslu musí stát prioritním státním zájmem. Ministerstva vyučování i obchodu podpořily potřebu centralizované výtvarné výchovy řemeslníků a průmyslových návrhářů a nezbytnost obecné kultivace vkusu. Za tímto účelem byla v Anglii ve třicátých letech vypracována nová výtvarná didaktika. Společnost měla být systematicky vzdělávána skrze dvě institucionální základny: uměleckoprůmyslová muzea a síť odborných škol uměleckých řemesel. Článek popisuje, jak a kdy konkrétně byly impulsy z Anglie v oblasti uměleckoprůmyslové reformy přejímány v českých zemích c. k. mocnářství, a to na příkladu aktivity Aloise Studničky. Alois Studnička (1842-1928) byl učitel, propagátor řemeslnického a uměleckoprůmyslového vzdělávání, spolutvůrce uměleckoprůmyslové didaktiky, průkopnický objevitel kvalit slovanského ornamentu. Předmětem rozboru jsou tři klíčová témata: 1. problematická stratifikace sbírek Českého průmyslového muzea, které mělo být analogií londýnského South Kensington Museum, 2. představení školních osnov a didaktických metod nové sítě odborných řemeslnických škol v habsburské monarchii, respektive českých zemích, 3. výuka ornamentálního kreslení a Studničkův přínos. Studnička v rámci své životní mise ve službách apologie uměleckoprůmyslového vzdělávání v roce 1883 napsal: "… Kterak již staří Řekové a Římané o výtvarné práci soudili a v jaké ji měli úctě, o tom nejlépe svědčí bájesloví jejich, kteréž učí, že se neúhledný, chromý a hrbatý kovář Vulkán, řecký bůh, zasnoubil s Venuší, bohyní krásy, čímž se chtělo naznačiti, že se k výtvarům zaměstnání řemeslného pojí vznešená krása." České "zásnuby Vulkána s Venuší" v rané industriální éře se dají dobře představit právě na Studničkově příkladu.

PDF

< zpět