Jan Dienstbier – Ondřej Faktor

Obrázky z pekla. Souvislosti několika vyobrazení Posledního soudu z počátku 14. století

Příspěvek se věnuje širším souvislostem čtyř nástěnných maleb s tématem Posledního soudu z první poloviny 14. století: v kostelech sv. Mikuláše v Boleticích, sv. Mikuláše a Linharta v Dolních Slověnicích, Narození Panny Marie v Pičíně a malované prostory v suterénu bývalého domu zvoníka u děkanského kostela v Broumově. Ukazujeme, že pojetí pekla, které se vymyká běžnému západnímu typu, v němž hlavní roli hraje sociální stratifikace hříšníků, má ve všech lokalitách podobné rysy. Ve vyobrazení hříšníků lze přitom vysledovat snahu podat přestupky v konkrétní podobě, a nikoli pouze jako odkaz na jeden z ustálených typů oblíbeného tématu sedmi smrtelných hříchů. Zkoumáme, jakou roli hraje zapojení těchto motivů do kontextu Posledního soudu i širších cyklů, jichž je v daných případech vyobrazení Posledního soudu jen jednou z částí. Pro sledovanou ikonografii řemeslníků v pekle nacházíme více obdob v zahraničí (například Chaldon v anglickém hrabství Surrey, Bergen na Rujáně, portál münsteru v Bernu). Tendence zobrazovat hříchy konkrétně se paralelně objevuje v soudobých divadelních hrách a satirách, souvisí však i s vývojem středověké spirituality (větší důraz církve na každodenní hříchy laiků a zpověď od 13. století). Na středověkých nástěnných malbách se přitom konkretizace hříchů objevují paralelně se snahou zachytit hřích jako typ v rámci vyvíjejícího se konceptu sedmi smrtelných hříchů. V souvislosti s těmito ikonografickými schématy si všímáme vyobrazení postavy šenkýřky, které se objevuje v celé Evropě v řadě výtvarných i literárních památek od 13. století až hluboko do novověku. Typ šenkýřky má kořeny jak v reálné sociální situaci provozovatelek krčem, tak v soudobých misogynních představách. Obraz zjevně vynikal pozoruhodnou životaschopností – naposledy jej u nás lze doložit ještě v sousedských hrách českého baroka.

< zpět