Martina Hrabová

Between Ideal and Ideology: the Parallel Worlds of František Sammer

Architekt František Sammer vstoupil do české historiografie především jako autor poválečných realizací ve stylu socialistického realismu a urbanistického plánu města Plzně. Nemalé překvapení proto přináší podrobnější pohled do jeho činnosti v období mezi dvěma světovými válkami. Článek čerpá z dosud neznámých dokumentů týkajících se Sammerova působení v zahraničí ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století. Na základě nově objevených pramenů a především Sammerovy nepublikované korespondence přináší unikátní vhled do složité situace v Sovětském svazu třicátých let a do komunity duchovního vůdce Šrí Aurobinda v jihoindickém Pondicherry. Tyto myšlenkové a společenské systémy představuje v širších souvislostech mezinárodní architektonické avantgardy. Východiska pro své odborné uplatnění získal Sammer během dvouleté praxe v ateliéru Le Corbusiera a Pierra Jeannereta v Paříži. Odsud se za uskutečněním svých ideálů vypravil do Sovětského svazu, Japonska a Indie. Pracoval v ateliérech architektů, jakými byli Nikolaj Kolli, bratři Vesninové, Mojsej Ginzburg a Antonín Raymond. Pojilo jej přátelství s  Charlotte Pérriandovou, Junzō Sakakurou, Jane Westovou, Williamem Holfordem či Gordonem Stephensonem. Článek dokazuje, že František Sammer v Sovětském svazu bojoval za zachování principů avantgardní architektury a později sehrál důležitou úlohu v uvedení moderní architektury na území Indie. Zároveň poukazuje na myšlenkovou kontinuitu v Sammerově působení v období před druhou světovou válkou i po válce, a vyvrací tak dosavadní představu o architektově nekritické seberealizaci ve službách totalitního režimu.

PDF

< zpět