Achim Timmermann

The Poor Sinners' Cross and the Pillory: Late Medieval Microarchitecture and Liturgies of Criminal Punishment

Tento článek se soustřeďuje na dva typy pozdně gotických památek, na tzv. smírčí kříž nebo zpovědní kříž (doslovný překlad německých názvů Armsünderkreuz a Beichtenmarter) a pranýř, které se ve středověku užívaly při soudních exekucích. Práce má dva cíle: za prvé podnítit diskusi o způsobech, jakými tato drobná kamenná architektonická díla zvýrazňovala a strukturovala výkon civilních rituálů, a za druhé přispět k současné debatě, jež zkoumá propojení pozdně středověkých městských právních předpisů pro trestání zločinů s dobovými obrazovými a liturgickými předpisy pro historický příběh pašijí. V individuálních justičních a rituálních kontextech jsou analyzovány následující památky: Spinnerin am Kreuz ve Vídni (1451-1452), Zderadův sloup v Brně (datován různě mezi konec 14. století a sedmdesátá léta 15. století) a pranýře z Vratislavi (1492), Schwäbisch Hallu ve Švábsku (1509) a Kasteelbrakelu / Braine-le-Château v jižní Belgii (1521). Tyto stavby, umístěné jak na okraji, tak i v centru pozdně středověkých měst, zanechaly charakteristickou a výraznou stopu v každodenním lidovém prostředí. Drobná architektura, obrazy a příběhy obdařily městské scenérie významy, které měly málo společného s jejich dosavadní podobou. Topografické prvky jako tržiště, cesty a pole byly takto mnemotechnicky označeny jako místa, kde se vykonává nebo bude vykonávat právo, jako místa společenského očištění, vykázání a opětovného návratu. Tam, kde zobrazení pašijí nebo kvaziliturgické typy drobné architektury poskytovaly vizuální a sémantický horizont pro diskurs trestního práva, ozývala se kromě toho tato místa také jako kolektivní nebo individuální památka událostí na Golgotě a alespoň teoreticky se proměňovala v moralizující jeviště, na nichž provinilec mohl být spatřen, jak prožívá svůj vlastní fyzický nebo společenský zánik.

< zpět