David Venclík

Schmidtův Karlštejn. Neogotická rekonstrukce středověkého hradu na pozadí doby

Obnovu středověkého hradu Karlštejna, na níž se podíleli dva významní architekti a památkáři své doby, Friedrich Schmidt a Josef Mocker, nelze dostatečně popsat bez zachycení jejích vazeb k dobovým národně emancipačním hnutím. Debaty o potřebě renovace pustnoucího hradu, který byl tehdy vnímán jako kamenný svědek epochy císaře Karla IV., se odehrávaly nejen v okruhu členů ústřední komise pro zachování památek, ale také na jednáních českého zemského sněmu a vídeňské říšské rady. Vypracováním stavebního projektu byl následně pověřen zkušený architekt a památkář Friedrich Schmidt, který prosadil na místo „uměleckého ředitele stavby“ svého bývalého studenta českého původu Josefa Mockera. Síť spolupracovníků angažovaných na rekonstrukcích středověkých staveb v habsburské monarchii, o jejíž vytvoření Schmidt cíleně usiloval, tím získala další důležitý článek. Z korespondence obou architektů jasně vyplývá, že rozhodující vliv na výslednou obnovu hradu měl právě Friedrich Schmidt. Mockerovy představy, které se v některých otázkách od názorů jeho učitele odlišovaly, mohly být plně uplatněny až po Schmidtově smrti. Plnou zodpovědnost a rozhodovací pravomoci (korigované posudkem odborné komise) však získal Mocker v době, kdy byla obnova většiny hradních budov již dokončena. Až nyní mohl prosadit použití hrázděného zdiva na přeměně purkrabství (1895–1897), o němž patrně uvažoval již při úpravách nejvyššího patra císařského paláce. Působení Friedricha Schmidta a jeho stavitelského umění na rekonstrukci Karlštejna (započaté na jaře roku 1887) bylo později v českém historickém vědomí zastíněno pověstí Josefa Mockera, za jehož dílo bývá přestavba hradu někdy nepřesně vydávána. Nedocenění role vídeňského architekta při obnově hradu naznačuje patrně tendenci českého historického vědomí akcentovat zásluhy domácích vědců a umělců na úkor cizích velikánů.

< zpět