Eva Skopalová

The Mantegna Tarocchi and the View of the World in Northern Italy in the 15th Century

Tarotové karty řečené Mantegnovy jsou souborem padesáti raně renesančních grafických listů z doby kolem roku 1465 z oblasti severní Itálie. Celý soubor vznikl ve dvou verzích, vytvořených odlišnými autory s odstupem jednoho desetiletí, a proto jsou rozlišovány jako E-řada a S-řada. Označení „Mantegnův tarot“ je dnes jen konvenční, stejně tak i označení „tarot“. Autory ideje souboru byli nejspíše Mikuláš Kusánský, Pius II. s kardinálem Bessarionem, kteří hru vymysleli během koncilu v Mantově (1459–1460). Kusánský pravděpodobně spojil myšlenky Raimunda Lulla s náboženskou hrou. Společně během koncilu vytvořili druh instruktivní hry, která vypovídá o světě. S velkou nadsázkou je možné říci, že vytvořili hru o řádu světa jako novou podobu Biblia pauperum. Obě mají za cíl poučit analfabety o komplikovaných kosmologických představách. Karty jsou hierarchicky rozděleny písmeny v dekádách (E, D, C, B, A) a čísly (1–50) v celém systému. V rámci Lullových myšlenek je možné vytvářet různé kombinace v horizontálních i vertikálních řadách. Kombinace Lullus formuloval v Ars magna jako systém dokonalého filosofického jazyka, kterým působil při své misijní činnosti. V podobné situaci se nacházel i Mikuláš Kusánský, když řešil tíživé problémy s osmanskými Turky od roku 1453. Bylo důležité názorně ukázat všechny možnosti nastavení křesťanské reality. Raimundus Lullus vytvořil univerzální systém, přenositelný z jednoho jazyka do jiného a srozumitelný i analfabetům. Argumentem k podpoře Lullova vlivu, včlenění umění kombinatoriky do karet jako učebního systému a zároveň nástroje víry, je mutace Mantegnových tarotů do části hry Laberinto (ca. 1610–1616, Andrea Ghisi). Mantegnův tarot balancuje mezi světskou karetní hrou (Laberinto) a zobrazením světa jako výtvoru Boha.

PDF

< zpět