Filip Srovnal

Das Eligiusfresko in der Nürnberger Moritzkapelle

Norimberská kaple sv. Mořice byla zničena na konci druhé světové války a s ní zanikl také pozoruhodný soubor středověkých nástěnných maleb. Z nich v literatuře nejvíc rezonuje tzv. václavská freska (Wenzelsfresko). Tento obrazový cyklus, z něhož se do předválečné doby dochovaly jen první čtyři scény, měl zobrazovat epizody z dětství syna císaře Karla IV. a pozdějšího krále Václava IV., jenž se v Norimberku narodil a byl zde i pokřtěn. Malba se tak stala jedním z dokladů teze o umění jako nástroji panovnické moci. Konfrontace této nástěnné malby s ikonografickými a hagiografickými prameny však přináší zjištění, že namísto života kralevice Václava zde šlo o legendu sv. Eligia. Přímou literární předlohu malby se sice nepodařilo nalézt, konceptor maleb však s vysokou pravděpodobností čerpal z hagiografických textů, které kolem roku 1400 v norimberském dominikánském klášteře využil pro vlastní verzi Eligiovské legendy autor spisu Der Heiligen Leben. Nové ikonografické určení odpovídá uspořádání sakrálního prostoru svatomořické kaple. Eligiovský cyklus byl vyobrazen na stěně přímo nad bočním oltářem, jenž byl dedikovaný kromě sv. Kateřiny, Václava a Sebalda také sv. Eligiovi. Šlo o hřbitovní kapli, objednavatelem malby tak byl nejspíše někdo z řad patricijských rodin. V úvahu připadají patroni kaple Mendelové nebo Ruff Seyboth von Wendelstein, jenž roku 1360 při oltáři sv. Eligia zřídil mešní nadaci. Malba má velký význam pro eligiovskou ikonografii. První scéna cyklu představuje vůbec nejstarší známý příklad vyobrazení vidění Eligiovy těhotné matky. Zároveň je důležitým dokladem dosud málo reflektovaného kultu sv. Eligia v Norimberku (roku 1379 bylo o sv. Eligia rozšířeno zasvěcení hlavního oltáře kostela sv. Sebalda).

Filip Srovnal: srovnal.filip@npu.cz

PDF

< zpět