Hubert Guzik

Lidové mínění, glasnosť a soutěž na dostavbu pražské Staroměstské radnice

Přestože soutěž na dostavbu pražské Staroměstské radnice z roku 1987 nepřinesla průlomové architektonické vize, vyvolala vypjatou veřejnou debatu. Článek rozebírá politické kontexty této debaty a zkoumá proměny vztahu mezi architekty a laiky na sklonku reálně socialistického Československa. Debata o Staroměstské radnici probíhala v době, kdy do Prahy začaly pronikat prvky sovětské glasnosti. Glasnosť přinesla impuls k politizaci československé společnosti, umožnila laikům poměrně otevřenou kritiku tam, kde nehrozilo zpochybnění samotných základů režimu, a zároveň narušila dosavadní rovnováhu mezi architekty-experty a „statisticky zprůměrovanými“ uživateli staveb. Uživatelé staveb, které si architekti zvykli vnímat jako „tichého“ spojence při vyjednávání se stavebním sektorem zodpovědným za panelovou výstavbu, zaujali u příležitosti staroměstské soutěže pozici nelítostného soudce nad soudobou architekturou. Zatímco v úrovni diagnózy neutěšeného stavu obytného či městského prostředí se experti a laici v mnohém shodovali, jejich představy o novostavbách v historicky cenných lokalitách se zásadně rozcházely. Široká veřejnost vesměs preferovala ty soutěžní propozice, které vsadily na historizující tvarosloví a rekonstrukční tvůrčí přístup, a rázně zavrhla návrhy socmodernistické a postmodernistické. Rozjitřená debata o dostavbě radnice nenahrávala hlubšímu promyšlení mechanismů architektonické participace, což kauzu odlišuje od paralelně probíhajících pokusů o záchranu pražského Žižkova. Právě za nezdarem soudobé architektury lze ve staroměstském klání spatřovat jeden z důvodů, proč bylo téma demokratické architektonické participace po sametové revoluci dlouho na okraji odborného zájmu.

Hubert Guzik: guzikkam@fa.cvut.cz

< zpět