Ivo Hlobil

Gravierte Schleier von Madonnen und Vesperbildern — ein
autochthones Motiv des böhmischen Schönen Stils und seine religiöse Funktion

Stať se poprvé systematicky zabývá gravírováním piet a madon českého krásného slohu, konkrétně gravurami na vlasové roušce Marie a bederní roušce Krista. Upozorňuje na to, že tento zdánlivě pouze dekorativní motiv spoluvytvářel identitu českého krásného slohu. Jeho studium umožňuje sledovat podrobněji než doposud rozšíření českého krásného slohu na širokém teritoriu Evropy. Motivy českého krásného slohu nejsou původní. Zřejmě jedinou výjimku mezi motivy českého krásného slohu představuje autochtonní motiv gravírovaných roušek Marie a Krista, předtím neznámý, navíc doložený v několika variacích. Gravírování vyznačují téměř všechny klasické kamenné madony českého krásného slohu. Gravírované madony českého krásného slohu provedené ve dřevě jsou pozdější. Jako relativně nejstarší se jeví nedávno publikované torzo Madony v michiganském muzeu Ann Arbor (kolem let 1395–1400) podle výskytu gravírování práce spíše pražského než vídeňského řezbáře. Gravírování se podařilo zjistit u všech u čtyř parléřovských piet tzv. brněnské skupiny vytipované Albertem Kutalem. Nejvýznamnější z nich je monumentální Pieta v brněnském kostele sv. Tomáše (kolem roku 1385). Kamenné piety vrcholného období českého krásného slohu s primárně ověřeným gravírováním se počítají na desítky. Využití techniky gravírování mělo u českých krásných madon a piet aktuální, později zcela zapomenutou ikonografickou, symbolickou a religiózní funkci. Souviselo s uctíváním roušky Panny Marie, uložené v pokladnici katedrály sv. Víta, a s jejím slavnostním veřejným vystavováním. Výzkum gravírování velkého množství zachovaných krásnoslohových soch představuje dlouhodobý úkol, jehož splnění v plném rozsahu přesahuje možnosti jednotlivce a profesi historika umění. Nezbytná je součinnost s technology, restaurátory a profesionálními fotografy na mezinárodní úrovni.

< zpět