Ján Bakoš

The End of Style?

V roce 1996 vyšla programová publikace kritického dějepisu umění Critical Terms for Art History. (Robert S. Nelson, Richard Shiff /edd./, Critical Terms for Art History, Chicago 1996). Jeden ze základních pojmů historiografie umění — pojem stylu — v ní však nenašel své místo. Znamenalo to, že půlstoletí trvající krize stylu nakonec vyústila v jeho vyřazení z živých, aktuálních pojmů umění a jeho dějin. Paradoxně se tak stalo v době, kdy se pojem stylu začal pokládat za mimořádně aktuální pro filosofii a další humanitní disciplíny. (Caroline van Eck, James W. McAllister, Renée van de Vall, The Question of Style in Philosophy and the Arts, Cambridge 1995). „Filosofický styl“ byl chápán jako prostředek konstruování pravdy a jako takový plně odpovídající relativismu a pluralismu postmoderny. Ani z uměnovědného diskursu se pojem stylu úplně nevytratil. Jeho těžiště se však přesunulo do oblastí encyklopedií a lexikonů. (Grove’s Dictionary of Art, 1996; Encyclopedia of Aesthetics 1998; Metzler Lexikon Kunstwissenschaft 2003; Asthetische Grundbegriffe, Historisches Worterbuch 2003). Autoři encyklopedického hesla (Elkins, Lang, Locher, Bruckle) styl interpretovali nejen jako pojem z minulosti vědní disciplíny. Naopak zdůraznili jeho přetrvávající důležitost a aktuálnost. A to nejen jako nenahraditelného nástroje znalectví potřebného pro umělecký trh. Vyzdvihli i jeho adekvátnost vůči soudobému umění — postmoderně a její stylové pluralitě. To si však vyžádalo nahradit modernistický koncept stylu jako koherentní exprese instrumentálním a polyfonním chápáním stylu. Proces ověřování užitečnosti stylového pojmu a jeho adekvátnosti dobovému umění byl završen v roce 2003 druhým vydáním Critical Terms for Art History, do kterého byl pojem stylu opětovně zařazen. Autor příslušného hesla (Jaś Elsner) konstatoval, že se bez pojmu stylu ani v současnosti nelze obejít.

Ján Bakoš: jan.bakos@savba.sk

< zpět