Jan Dienstbier

The Image of the Fool in Late Medieval Bohemia

Příspěvek se věnuje podobě šaška ve výtvarném umění pozdně středověkých Čech. Po stručném shrnutí literatury týkající se ikonografie šaška, respektive blázna a smyslu figury ve středověké kultuře se zaměřuji na jednotlivé, dosud vesměs opomíjené, ikonografické varianty objevující se v českých zemích. Jejich smysl umožňují odhalit komparace se zahraničními obdobami. Tak je tomu v případě marnivce vyobrazeného na nástěnné malbě Posledního soudu v kostele sv. Jakuba v Srbči. Jedním z atributů tohoto muže je velká lžíce. Ta podle německé slovní hříčky odkazuje na jeho hloupost. Dalším příkladem je reliéf v lapidáriu Národního muzea, nalezený v Brandýse nad Labem. Nejde o lovce se psem, jak soudila starší literatura, ale spíše o jedno z vyobrazení napůl nahého šaška exhibicionisty. Stejným způsobem lze vysvětlit i odhalené genitálie šaška na kamnovém kachli nalezeném v Brně. Figura blázna hrála zásadní roli i v podobě některých svébytných ikonografických témat, jako například ve vyobrazení morisky. S tancem spojuji tři zvětralé sochy tzv. tanečníků na atice kostela sv. Barbory v Kutné Hoře. Taková sochařská výzdoba utrakvistického chrámu dává smysl vzhledem k morálnímu smyslu tance – moriska měla demonstrovat bláznivost tělesné lásky. Kromě jednotlivých ikonografických typů bláznovství věnuji pozornost i vyobrazení bláznů v kontextu dalších scén. Přítomnost šaška v roli tzv. komentářového blázna zde často otáčí smysl obrazu nebo upozorňuje na nesrovnalosti v podání hlavního motivu. Na oltáři Sv. Jakuba v Mostě proto přítomnost šaška upozorňuje na zázrak, ve skupině konzol z Hrádku v Kutné Hoře zase patrně odkazuje na sousední nerovný pár. Komplexní použití motivu demonstruje složitě komponované vyobrazení lovu v Zelené světnici na Žirovnici, kde dva vyobrazení šašci potvrzují alegorický podtón scény. 

PDF

< zpět