Jindřich Kolda

Umělec versus objednavatel. Polská aféra barokního rytce Michaela Heinricha Rentze (1746–1747)

Krátkému působení jednoho z nejvýznamnějších rytců českého baroka Michaela Heinricha Rentze (1698–1758) v Polsku nebyla dosud kvůli chybějícím pramenům věnována pozornost. Možná proto, že roční pobyt na panství vrchního velitele polské armády a senátora Jana Klimenta Branického (1689–1771) se hmotně projevil pouze pěti menšími pracemi. Tři náhodně nalezené listy – které si mezi sebou vyměnili maršál Branicki, císařský rezident ve Varšavě František Vilém Kinner von Scharffenstein, Rentzův vrchnostenský pán František Karel Rudolf von Sweerts-Sporck a samotný rytec – ukazují, že zdánlivě bezvýznamná zakázka na vyhotovení několika prospektů zahrad a paláce v Białystoku přerostla nečekaně v problém téměř politických rozměrů. Vyžádal si zapojení habsburského diplomata, který musel hrozící skandál řešit pomocí promyšlených odkazů na možné mocné přímluvce a zřejmě šlechtické účastníky přiměl ke konečnému odstoupení od silových řešení. Listy rovněž vypovídají o spletitých cestách středoevropských umělců do zahraničí, činěných z materiálních důvodů, a v neposlední řadě o nuzném závěru životní dráhy velmi tvořivého umělce pozdně barokních Čech. Zdá se, že Rentzův přístup k zakázce byl ovlivněn nesmlouvavým přístupem jejího objednavatele, který odmítal sebemenší umělcovu invenci, na níž byl Rentz zvyklý u svého někdejšího „zaměstnavatele“ Františka Antonína Šporka. Z epistolárních záležitostí je překvapivá zejména rytcova asertivita, s jakou přes všechny nezpochybňované výtky žádá maršála Branického, aby kvalitu jeho díla ohodnotil takový znalec, který bude disponovat přinejmenším stejnými znalostmi geometrie a perspektivy jako on sám. Studii doprovázejí ukázky z Rentzova polského díla, které jsou v českém prostředí publikovány poprvé.

< zpět