Jindřich Toman

The Woman Is Hollow: Toyen’s Melancholy In-Sights

Předkládaná studie pojednává o tom, jakým způsobem se v českém surrealismu vyvíjel v třicátých létech 20. století motiv prázdného, popřípadě „dutého“ lidského těla. K hlavním příkladům patří obrazy „dutých žen“ od Toyen (1902–1980), z nichž některé jsou zde analyzovány. Jejich detailní popis vede k úvahám, které zdůrazňují přítomnost kulturní melancholie, perspektivu peinture féminine a provázanost umění a poezie. Článek spojuje tyto práce Toyen s dvěma významnými představiteli moderní české poezie, Vítězslavem Nezvalem (1900–1958) a Františkem Halasem (1901–1949), v jejichž poezii hraje motiv prázdnoty významnou roli. Halas může být ve třicátých letech navíc považován za reprezentanta melancholické poezie. Studie následně dokumentuje přítomnost motivu prázdnoty u Toyen v pozdních třicátých letech a potom zejména v kresbách pro ilustrované knihy, které vznikly ve spolupráci se surrealistickým básníkem Jindřichem Heislerem (1914–1953) ve čtyřicátých letech. Analýza naznačuje, že v tomto okamžiku Toyen opouští pole melancholie, zdůrazňuje kvalitu strachu a motiv prázdnoty posouvá za motiv ženských torz. Studie končí krátkým srovnáním mezi Toyen a Františkem Muzikou (1900–1974). Srovnání naznačuje, že u Muziky nejsou ženská torza nezbytně projevy melancholie, ale alegorie smutku bezprostředně motivované zničením Československa v letech 1938–1939.

< zpět