Jindřich Vybíral

Die Uniformität der modernen Welt versus Genius Loci: Friedrich Ohmann und Otto Wagner im Wettbewerb

Pojetí modernity, které svým dílem reprezentuje vídeňský architekt Friedrich Ohmann, nepředpokládalo revoluční obrat k užitkovým hodnotám, jako tomu bylo ve tvorbě Otto Wagnera. Ohmannova modernita byla evoluční – založená na dialektické syntéze nejlepších idejí minulosti se současnými stavebními typy a konstrukcemi. Oba architekti se od sebe lišili také svým postojem ke geniu loci. Zatímco Wagner vyznával „uniformitu a demokratičnost“ moderního životního stylu, Ohmann se snažil o „správné začlenění do obrazu města, do krajiny“. Schopnost architektury vést dialog se svým prostředím, a to jak v bezprostředním fyzickém smyslu, tak ve významu kolektivního historického vědomí, představuje zásadní východisko pro interpretaci Ohmannova díla. Autor zkoumá strategie Ohmannova kontextuálního architektonického myšlení na příkladu lázeňské kolonády v Karlových Varech z let 1909–1913. Tento projekt vytvořil Ohmann jako odpověď na morfologické poměry lázeňského města a na místní stavební tradici, konkrétně na klasicismus třicátých let 19. století. Dílo je o to zajímavější, že vzniklo v konfrontaci s projekty Otto Wagnera a dalších moderních architektů, kteří se účastnili projekční soutěže z roku 1906. Příspěvek dokazuje, že Ohmannův respekt k fyzickému kontextu a kulturní paměti místa nebyl projevem konzervativního smýšlení, nýbrž že i v rámci moderního hnutí existovala souvislá kontextuální tradice a že kontextuální či akontextuální chování nelze jednoduše prezentovat jako atribut antimodernistických či modernistických pozic.

PDF

< zpět