Jiří Bláha

Das malerische Werk Josef Platzers

Pražský rodák Josef Platzer (1751-1806) je známý především jako scénograf. Po úspěchu svých dekorací pro pražské Nosticovo divadlo pracoval ve Vídni pro dvorní divadlo. V roce 1789 se stal členem vídeňské Akademie, od roku 1791 byl dvorním divadelním malířem a od roku 1795 komorním malířem císařovým. Jeho malířská tvorba, architektonická capriccia se stafáží, nejčastěji zachycující výjevy z dobových oper nebo baletů, stála zatím na okraji zájmu. Článek shrnuje výsledky autorovy diplomové práce: přináší některá nová zjištění o Platzerových obrazech a podle nich provedených grafik, upozorňuje na nově nalezená díla ve veřejných i soukromých sbírkách a naznačuje předběžnou chronologii Platzerovy pozoruhodné malířské tvorby. Do začátku osmdesátých let 18. století maloval Platzer především exteriérové architektury a krajiny s ruinami, odvozené kromě neapolských malířů ruin zejména z kompozic Galli-Bibienů. Od poloviny osmdesátých let Platzera zaujaly noční interiéry s umělým osvětlením nizozemského malíře Hendricka van Steenwijcka, jejichž osobité varianty maloval až do své smrti stejně jako noční architektury osvětlené měsícem. Nizozemské vzory kombinoval opět se scénografickými postupy a motivy a výsledné kompozice se objevují v jeho návrzích dekorací, i v obrazech. Stafáž do několika Platzerových obrazů maloval Heinrich Friedrich Füger (1751-1818). Některé z obrazů byly inspirovány baletními librety Jeanna Georgese Noverra (například Horatius osvobozovaný z pout) nebo Gaspara Angioliniho (Smrt Semiramis). Zatímco ve starších obrazech Platzer pracoval s výrazně ahistorickou architekturou, na pozdních plátnech z doby po roce 1800 (dvě varianty Smrti Kleopatry) se objevuje náznak snahy o architekturu slohově odpovídající místu a času zobrazeného děje.

PDF

< zpět