Karolína Fabelová

Julius Meier-Graefe und seine Mitarbeit mit dem Verein Mánes und der Zeitschrift Volné směry

V roce 1902 uspořádal spolek Mánes s pomocí Gabriela Moureye výstavu Francouzského moderního umění, která však působila rozpačitě. Na začátku roku 1903 zahájila Vídeňská secese konkurenční výstavu Entwicklung des Impressionismus in Malerei und Plastik, jejíž koncepcí byl pověřen německý kritik Julius Meier-Graefe (1867-1935). Výstava byla považována za dosud nejlepší přehlídku impresionismu v Evropě. Přestože Češi pochopili její význam až s odstupem, objevili díky ní Meier-Graefovy myšlenky. V roce 1905 publikoval Karel Svoboda ve Volných směrech recenzi jeho knihy Entwicklungsgeschichte der modernen Kunst, díky níž Miloš Jiránek a F. X. Šalda revidovali svůj náhled na vývoj moderního umění. Meier-Graefův vliv se projevil v roce 1907, kdy spolek Mánes uspořádal za pomoci Camilla Mauclaira výstavu Francouzští impresionisté. V roce 1905 publikoval F. X. Šalda ve Volných směrech recenzi Meier-Graefovy knihy Der Fall Böcklin und die Lehre von den Einheiten. Meier-Graefe v ní napadá kult Arnolda Böcklina, který se stal německým národním umělcem. Díky jeho knize se také v českých zemích rozpoutala ostrá debata na téma národní umění. Od roku 1906 začal Meier-Graefe publikovat svoje články ve Volných směrech. Stal se prvním zahraničním kritikem, který v českém prostředí potvrdil význam díla Paula Cézanna. V roce 1909 navštívil Meier-Graefe Prahu a byl také jedním z umělců a kritků, na které se Mánes obrátil v anketě s otázkou, zda sochy zničené při povodni na Karlově mostě mají být nahrazeny kopiemi a nebo novými originály. Meier-Graefe se vyjádřil pro ponechání mostu bez soch. Již tehdy se začal vzdalovat od nejmodernějších proudů umění. Jeho odklon se plně projevil po roce 1913, kdy vydal knihu Wohin treiben wir?

< zpět