Kateřina Horníčková - Michal Šroněk

The Bydžov Altarpiece and Its Denominational Transformations

Otázka konfesní identity děl 15. a 16. století dlouho nezapadala do standardního výkladu "českých" dějin umění. Tím ze zájmu historiků umění vypadla mnohá díla, která z arbitrárního stylově-kvalitativního a "vývojového" hlediska neobstála. Tato solitérní díla jsou důležitá nejen pro pochopení fungování obrazů jako médií nekatolické konfesní identity, ale mohou přispět i k pochopení určitých specifických kulturních jevů v rámci náboženského vývoje Čech. Osudy novobydžovské pozdně středověké desky známé jako Archa bydžovská (po roce 1531) jsou příkladem konfesních transformací kontextů díla i díla samého. Archa je však také vzácným příkladem osobního vyjádření utrakvistických eschatologických představ obrazem. Je také jediným dochovaným dílem, kdy se přímo kněžský úkon spojený s náboženskou praxí podobojí stane ústředním tématem oltáře, čímž oltář manifestuje úlohu, již opravdové (apoštolské) kněžství hraje ve spáse utrakvistické komunity. Autoři argumentují tím, že deska byla původně epitafem (epitafním oltářem) utrakvistických kněží, kteří byli vymalováni na jejích křídlech a jejichž obrazy byly v roce 1624-1625 z konfesních důvodů přemalovány na světecké postavy. Sledují proměny náboženského a společenského kontextu, v němž dílo působilo, a hypoteticky rekonstruují fyzické a významové proměny díla v důsledku měnících se kontextů. Epitafní oltář obou bratří, původně zřejmě privátní fundace s memoriální funkcí, eschatologickým významem a manifestující teologii ortodoxního utrakvismu, byl adaptován pro luterské a později katolické prostředí v důsledku toho, jak se konfesní afiliace komunity v historické perspektivě měnily. Každá konfese viděla v arše bydžovské, co vyhovovalo její náboženské praxi - co se s ní neslučovalo, to rekontextualizovala, změnila či odstranila.

PDF

< zpět