Lada Hubatová-Vacková

The Silent Revolutions in Ornament (1880-1920)

Na užitou kresbu, konstrukci či komponování ornamentu byla v kontextu umělecké výchovy, zejména mezi lety 1880-1920, upřena neobyčejná pozornost. Reformní snahy v oblasti uměleckého průmyslu, které byly od poloviny 19. století přinejmenším v kontextu Evropy, ale i na severoamerickém kontinentu podstatným předmětem státního zájmu, se především dotýkaly povahy dekorativního kreslení. Ornament byl v té době nezbytným elementem ve všech oblastech uměleckého průmyslu a architektury. Tato studie prezentuje ty okruhy a témata ornamentálních praktik i teoretické reflexe, které mohou být viděny nikoliv ve vyhroceném protikladu vůči modernismu, jenž dekorativismus vehementně zavrhoval, ale naopak mohou modelovat srozumitelné pozadí a předpoklad jak pro pochopení minimalistické vizuální syntaxe soustředěné na elementarismus obecných forem a konstruktivní principy, kterou sledovaly modernistické postupy, tak pro vznik abstraktního expresionismu a řadu pokusů na poli avantgardního neimitativního umění. Tato specifická interpretační optika zpochybňuje určitý, stále panující modernistický stereotyp, podle něhož byl ornament nicotnou, nadbytečnou "ucpávkou prázdna", a naopak dovoluje na konkrétních tematizovaných sondách otevřít atraktivitu "tichých revolucí uvnitř ornamentu". Studie je členěná do několika tematizovaných kapitol, které v dějinách dekorativního kreslení z let 1880-1920 na mnoha konkrétních příkladech stopují zárodky elementarismu moderního designu, jehož zásadou byly abstraktní schematizace viditelného, lineární pregnance a hledání ideální "esence zjevu". Velkou pozornost zaujímá v textu i "volná" ornamentální kresba, využívající paměťových obrazů a těžící z představy, která byla blízká autonomní umělecké abstrakci.

PDF

< zpět