Ladislav Kesner

Dějiny umění a teorie mysli

Uměleckohistorická interpretace představuje zvláštní formu odkrývání různých způsobů hnutí mysli. Historik a kritik umění - více než kterýkoliv jiný humanista - se tak často stává jakýmsi bezděčným psychologem. Moderní dějiny umění nicméně charakterizuje paradox: na jedné straně strach z mentálního světa a vymezování se vůči disciplínám, které se lidskou myslí zabývají; obava, že by "psychologizování" narušilo epistemologický status interpretace a sebedefinici disciplíny jako vědeckého oboru. Na straně druhé neodvolatelná potřeba dovolávat se různých projevů a funkcí lidské mysli, ba sama nemožnost zkonstruovat přijatelný výklad uměleckého díla bez pojmů lidské mysli a jejího fungování. Současný rozvoj bádání o mozku a mysli a jeho filosofická reflexe představují pro dějiny umění teoretickou výzvu minimálně stejného formátu, jakou před pár desítkami let představovala invaze lingvistických modelů a celá vlna poststrukturalismu a dekonstrukce. Nové poznatky kognitivní neurovědy, zejména program biologického naturalismu, koncepce ztělesněné mysli a soudobé poznání toho, jak je kulturní význam biologicky konstruován a podmíněn, otevírají nové horizonty úvahám o smyslu a možnostech uměleckohistorické interpretace a zprostředkování významů výtvarných děl publiku. Porozumění významu mnoha výtvarných děl i samo vysvětlení logiky jeho formální syntézy, jeho vizuálního charakteru a jedinečnosti je integrálně propojeno s funkcí psychosomatického ustrojení diváka, tj. toho, jak aktivuje vrozené biologické kapacity (empatie, emoce) pro konstruování obrazového významu. Není možné rekonstruovat význam díla a poskytnout přijatelné vysvětlení toho, co znamenalo, aniž bychom vysvětlili, proč a jak působí na svého - původního i současného - diváka. V převažující akademické praxi je vědecká interpretace striktně oddělována od osobního prožitku. Nové poznatky o funkci zrcadlových neuronů a biologických základů empatie a ztělesněného porozumění ukazují na umělost přehrady interpretace - prožitek. Výzvou pro všechny, kteří se interpretací a prezentací uměleckých děl zabývají, je poznat a naučit se aktivovat interní zdroje diváků pro utváření estetického prožitku.

< zpět